Praha - V ratifikaci Lisabonské smlouvy by se pokračovat nemělo, padli si do noty prezident Václav Klaus a předseda Senátu Přemysl Sobotka při dnešním setkání v Lánech. Domnívají se, že po irském "ne" je pokračování zbytečné, pokud Irsko své stanovisko nezmění. "Není možné, aby jakákoli evropská země byla pod tlakem nucena ke změně svého stanoviska," nepovažuje ale Sobotka přesvědčování za správný tah. Domnívá se, že kdyby referendum probíhalo v České republice, dopadlo by úplně stejně jako v Irsku.
Klaus o našem předsednictví: Buďme střídmí
Podle šéfa Senátu by nejlepší cestou, jak se dostat z neúspěšného ratifikačního kolečka ven, byl vznik třetí smlouvy. Měla by být výrazem toho, že Evropa je společenství národních států, ne federální stát. Neměli bychom mít přehnaná očekávání, že unii změníme, doplnil ho Klaus s odkazem na nacházející české předsednictví Radě EU.
Možná tím trochu zchladil ambice nejsilnější vládní strany. ODS si slibuje, že předsednictví povede k posílení pozice Česka v unii a že by naše země mohla pomoci jako prostředník při změně současné ratifikační patové situace. Klaus ale náš cíl vidí jinde - měli bychom pracovat hlavně na tom, abychom vše dobře zvládli.
Pro prezidenta je smlouva mrtvá už dávno, pro parlament zatím otazníkem
Prezident už po odmítnutí nové euroústavy v irském referendu prohlásil, že Lisabonská smlouva je podle něho mrtvá. „Je ztrátou energie i času se tímto dokumentem zabývat. Daleko lešpí by bylo je věnovat na řešení situace a jít jinou cestou, ne se znova a znova pouštět do slepé uličky,“ uvedl. Své stanovisko potvrdil také koncem července při setkání v Lánech s Declanem J. Ganleyem, předsedou irského sdružení Liberta, které se postavilo proti Lisabonské smlouvě.
O tom, aby dal smlouvě ještě šanci, nepřesvědčil prezidenta ani jeho polský protějšek Kaczyński. Bývalý odpůrce tohoto dokumentu obrátil a během červnové návštěvy slíbil Francii, že nebude blokovat ratifikaci. Klaus se s ním sice shodl, že klíčové je rozhodnutí Irska, svůj odmítavý postoj ale nezměnil.
Smlouvu dosud schválily parlamenty 24 z 27 členských zemí. Češi poněkud vyčkávají - na bruselském summitu se premiéru Mirku Topolánkovi podařilo prosadit, aby Česko své pevné vyjádření k ratifikaci odsunulo až do vyjádření Ústavního soudu. Ten má určit, zda Lisabonská smlouva je v souladu s českou ústavou, nebo ne.
