Vymítání ďábla nepatří jen do středověku. Přestože tyto metody byly v průběhu minulého století na ústupu, katolická církev se k exorcismu v posledních desetiletích vrací. Dokonce i v České republice za poslední roky zájem o exorcismus u mnoha kněží narůstá. Alespoň to tvrdí jeden z nejznámějších světových exorcistů - Malťan Elias Vella, s nímž natáčel Martin Mikule pro pořad 168 hodin.
74letý římsko-katolický kněz Ellias Vella je v 21. století pověřen bojem s ďáblem. Patří k neuznávanějším exorcistům, cestuje po světě, přednáší o svých metodách a tam, kde je potřeba, exorcismus i provádí. „Jednou jsem byl například v České republice, prováděl jsem exorcismus a mluvil jsem latinsky. Ta žena začala odpovídat latinsky, přitom se ale nikdy latinsky neučila,“ tvrdí římsko-katolický kněz. Právě fakt, že lidé posedlí ďáblem mluví jazykem, který neznají, nebo cizím hlasem, exorcismus podle Velly často doprovází.
Elias Vella: „Někdy se ukáže velmi zřetelné znamení, například ďábel křičí – odcházím - a stane se něco podivného. Například se rozbije okno nebo vidíte, že se něco pohne.“
Středověké praktiky v 21. století? Církev význam exorcismu hájí. Vatikán dokonce v roce 1998 po skoro 400 letech znovu vydal příručku o vymítání ďábla. Přitom v průběhu 20. století byly tyto metody v západní Evropě spíš na ústupu. „Církev začala spíš věřit psychiatrii, která to řeší jako duchovní poruchu a postupně, přirozeně spontánně, aniž by o tom někdo rozhodl, to téma exorcismus z církve zmizelo,“ vysvětluje religionista Ivan Odilo Štampach.
I v Česku lze zajít za exorcistou
Vymítání ale nikdy nezmizelo ze světa úplně. Exorcismus se intenzivně uplatňuje v některých latinskoamerických zemích, stoupence má na jihu Evropy. I v České republice za poslední roky podle Eliase Velly zájem o exorcismus u mnoha kněží narůstá. Umožňuje to fakt, že církev už není pod takovým tlakem jako dřív. A navíc se rozmohly magie, okultismus a parapsychologie a vše, co je v přímém protikladu ke křesťanské víře, tvrdí psychiatr a římsko-katolický duchovní Jaroslav Maxmilián Kašparů. Podle jeho názoru provádět exorcismus mohou v Česku tak dva až tři katoličtí kněží, kteří k tomu mají povolení. Mimo katolickou církev jich může být ale nespočet.
Toto téma je ale stále spíš tabu. „Naše církev k tomu přistupuje s velkou opatrností. Dokonce o tom nechce ani veřejně mluvit, což si myslím, že je škoda, protože různí takoví lidé, kteří pěstují takové tajemné nauky, tak toho využívají a nabízejí své recepty,“ varuje teolog a kněz Miloslav Fiala.
Na některé případy prý psychiatrie nestačí…
Elias Vella tvrdí, že pokud se člověk z pohledu psychiatrie nebo psychologie neuzdravuje, tak lze uvažovat, zda u něj nejde o problém duchovní. Většina psychiatrů v Česku by ale svého klienta k exorcistovi patrně nikdy neposlala.
Někteří odborníci ale posedlost ďáblem nevylučují a s exorcisty spolupracují. Podle psychiatra a zároveň duchovního Jaroslava Kašparů existují případy doprovázené paranormálními jevy, na které jejich obor nestačí.
Kašparů k exorcismu: Exorcista neléčí, ale osvobozuje. „Osvobodit od nějakého problému, který nepatří do psychiatrické diagnózy.“
Podle Velly není exorcismus při dodržení všech pravidel nebezpečný. Kněz, který nemá alespoň nějaké základní vzdělání v psychologii nebo psychiatrii, nemůže exorcismus dobře vykonávat. V některých případech se totiž postižený člověk nebo exorcista může i zranit. „Proto je vždycky důležité mít asistenci psychiatra, lékaře, psychologa, který vám řekne: Zadržte!“ Nejde ale jen o riziko zranění. Podle některých odborníků může mít exorcismus negativní dopad už tím, že odrazuje případného pacienta od léčby u psychiatra.
Elias Vella: „V psychiatrii můžete nějaké chování hned označit jako projev schizofrenie nebo hysterie. V exorcismu ne. Ďábel pořád mění taktiku, aby dokázal někoho zmást.“
Psychiatr Oldřich Vinař: „Z mého z hlediska je to pověra. Některé z těch pověr mohou mít sociálně dobré důsledky, a některé mají důsledky negativní. Podle mého mínění ten exorcismus patří k těm druhým.“
Ani kněží - exorcisté - ale nemají zájem bojovat se zlem - duševními chorobami, nad kterými zvítězit nemohou. A tak paradoxně právě ti lidé, kteří o sobě intenzivně prohlašují, že jsou posedlí ďáblem, nakonec v drtivé většině končí u psychiatra.
