Praha - Lékaři pražského Institutu klinické a experimentální medicíny provedli letos už 36 transplantací ledvin od žijících dárců. Je to nejvíce od roku 1966, kdy se v Česku s transplantačním programem začalo.
IKEM provedl rekordní počet transplantací ledvin
Náhrady od živých dárců jsou mnohem výhodnější než použití orgánů od zemřelých lidí. Takové ledviny slouží až dvakrát déle (i víc než dvacet let) a v těle začínají fungovat hned po operaci.
Nejčastějšími dárci bývají rodiče a sourozenci. Někdy pacient dostane ledvinu i od přátel. Podle přednosty kliniky nefrologie Ondřeje Viklického totiž není nutné, aby dárce a příjemce měli stejnou krevní skupinu. Odběr orgánu a transplantace se odehrávají současně. Ledvina je mimo tělo jen velmi krátce. Obvykle to netrvá ani hodinu. Po transplantování začíná fungovat většinou okamžitě.
Zatím poslední letošní dvojící, která zákrok v IKEMu podstoupila, jsou bratři Zdeněk a Jiří. „Neváhal jsem, rozhodl jsem se ze dne na den,“ uvedl Jiří, který svému staršímu bratrovi ledvinu daroval. Devětapadesátiletému Zdeňkovi vlastní ledviny selhaly kvůli cukrovce, takže byl odkázaný na dialýzu.
I když má transplantace ledvin od žijícího dárce lepší výsledky, v Česku se využívá zatím asi jen u desetiny pacientů. V západní Evropě se provádí častěji. V Anglii či Nizozemsku ledvinu od žijícího dárce lékaři používají ve skoro polovině zákroků.
Transplantace ledvin se poprvé podařila v roce 1954 v Bostonu v USA. Pacient žil s ledvinou svého jednovaječného dvojčete dalších devět let. První úspěšné pokusy s transplantováním štěpu od zemřelého se uskutečnily v roce 1959. V tehdejším Československu se první voperování ledviny odehrálo o dva roky později v Hradci Králové. Pacientčino tělo ale orgán odmítlo. S transplantačním programem pak začal v březnu 1966 pražský IKEM. Prvním pacientem byl čtyřiadvacetiletý mladík, který dostal ledvinu od své matky.
2 minuty
Reportáž Evy Davidové