Praha - Lékaři pražského Institutu klinické a experimentální medicíny provedli letos už 36 transplantací ledvin od žijících dárců. Je to nejvíce od roku 1966, kdy se v Česku s transplantačním programem začalo.
Náhrady od živých dárců jsou mnohem výhodnější než použití orgánů od zemřelých lidí. Takové ledviny slouží až dvakrát déle (i víc než dvacet let) a v těle začínají fungovat hned po operaci.
Nejčastějšími dárci bývají rodiče a sourozenci. Někdy pacient dostane ledvinu i od přátel. Podle přednosty kliniky nefrologie Ondřeje Viklického totiž není nutné, aby dárce a příjemce měli stejnou krevní skupinu. Odběr orgánu a transplantace se odehrávají současně. Ledvina je mimo tělo jen velmi krátce. Obvykle to netrvá ani hodinu. Po transplantování začíná fungovat většinou okamžitě.
Zatím poslední letošní dvojící, která zákrok v IKEMu podstoupila, jsou bratři Zdeněk a Jiří. „Neváhal jsem, rozhodl jsem se ze dne na den,“ uvedl Jiří, který svému staršímu bratrovi ledvinu daroval. Devětapadesátiletému Zdeňkovi vlastní ledviny selhaly kvůli cukrovce, takže byl odkázaný na dialýzu.
I když má transplantace ledvin od žijícího dárce lepší výsledky, v Česku se využívá zatím asi jen u desetiny pacientů. V západní Evropě se provádí častěji. V Anglii či Nizozemsku ledvinu od žijícího dárce lékaři používají ve skoro polovině zákroků.
Transplantace ledvin se poprvé podařila v roce 1954 v Bostonu v USA. Pacient žil s ledvinou svého jednovaječného dvojčete dalších devět let. První úspěšné pokusy s transplantováním štěpu od zemřelého se uskutečnily v roce 1959. V tehdejším Československu se první voperování ledviny odehrálo o dva roky později v Hradci Králové. Pacientčino tělo ale orgán odmítlo. S transplantačním programem pak začal v březnu 1966 pražský IKEM. Prvním pacientem byl čtyřiadvacetiletý mladík, který dostal ledvinu od své matky.
