Ústavní soud nařídil znovu otevřít případ tří Romů, které odmítl ubytovat hostel v Mostě. A to i přesto, že si předtím po telefonu zařídili rezervaci. Podle původního verdiktu se diskriminace založená na jejich etnické příslušnosti neprokázala. Ústavní soud se s tím neztotožnil, kauzou se proto bude znovu zabývat Vrchní soud v Praze. Soudci vyhlásili nález i v další kauze týkající se údajné diskriminace: zastali se bývalého vychovatele v dětském domově, který za svým propuštěním viděl fakt, že je muž.
V roce 2005 sháněla trojice mužů z Ostravska ubytování v Mostě. Romové původně chtěli přespat v motelu, kde však nebylo místo. Z recepce si proto zavolali do jiného zařízení, kde jim ubytování přislíbili. Po příjezdu do hotelu ale personál oznámil, že volné pokoje nemá.
Muži v tom spatřovali diskriminaci založenou na příslušnosti k romské menšině. Od provozovatele požadovali omluvu a jako zadostiučinění 25 tisíc korun. Krajský soud v Ústí nad Labem a následně i Vrchní soud v Praze ale jejich žalobu zamítly. Nepodařilo se prý prokázat, že skutečným důvodem odepření ubytovacích služeb byl jejich původ.
Naopak prý hotel dokázal, že zachází rovným způsobem s hosty jakéhokoliv etnika, rasy či národnosti. Hotel pro sporné datum předložil objednávku všech pokojů od jistého podnikatele, který ovšem později rezervaci zrušil.
Otevřená diskriminace? Podle ÚS iluze
Podle ústavních soudců se v mosteckém případě nepodařilo provozovateli hotelu jednoznačně vyvrátit tvrzení o diskriminaci. „Ústavní soud zastává názor, že provedené důkazy neodstraňují pochybnosti o tom, zda k vystavení objednávky nedošlo jen formálně za účelem dodatečného ospravedlnění jednání zaměstnanců hotelu,“ řekl soudce zpravodaj Pavel Rychetský.
Personál sice neřekl Romům nic otevřeně rasistického, to však diskriminaci nevylučuje. „Představa, že takováto pohnutka bude dotčenému jednotlivci výslovně sdělena, je iluzorní. Jakkoliv lze samozřejmě připustit i tuto situaci, v každodenní realitě půjde spíše o výjimku než o pravidlo,“ řekl Rychetský.
Nejde o první případ
Podle ústavní stížnosti případ představuje „notorickou klasiku“, se kterou se Romové setkávají i při hledání práce či bydlení. Po telefonu dostanou příslib, když ale přijdou osobně, je náhle vše jinak.
Ačkoliv je podobné zacházení podle řady romských aktivistů běžné, k soudům se příliš často nedostává. Justice řešila například případ z roku 2001, kdy se Rom nedostal na diskotéku v jednom ze západočeských měst. Justice uznala, že jde o diskriminaci.
O dva roky později se Romka se svým známým informovala na bydlení v ubytovně. Vedoucí jim odpověděla, že volná místa nejsou. Figuranti vzápětí mohli získat dvoupokojový byt. Žena podala žalobu na ochranu osobnosti. I jí soud přiznal peněžní zadostiučinění.
Letos se litoměřický okresní soud zabýval případem realitní makléřky, která odmítla romskou zájemkyni o byt s vysvětlením, že pronajímatel si Romy nepřeje. Soud přiznal zájemkyni právo na omluvu, nikoliv však na odškodnění 100 tisíc korun. Šlo o test, na kterém se podílela také kancelář ombudsmana.
Diskriminován mohl být i bývalý vychovatel
Ústavní soudci vyhlásili nález i v další kauze týkající se údajné diskriminace. Na soud se obrátil muž, který v roce 2012 dostal výpověď z místa vychovatele Dětského domova v Uherském Hradišti. Důvodem bylo chybějící vzdělání v oboru sociální pedagogiky.
On sám ale za svým propuštěním viděl to, že byla na jeho úkor údajně upřednostněna žena. Podle Ústavního soudu justice pochybila, když nároky muže zamítala, aniž by dostatečně prověřila jeho tvrzení. Ukázalo se například, že v domově je málo můžu v porovnání se ženami vychovatelkami a že se jednalo o dlouhodobý stav. Tyto důvody vyvolávají podezření, že došlo k diskriminaci, a důkazní břemeno tak měly soudy přesunout na stranu žalovaného, tedy samotného domova.
„Ústavní soud tak dospěl k závěru, že nalézací i odvolací soud v této věci pochybily při hodnocení předložených zpráv kontrolních orgánů, neboť k nim přistoupily zcela formalisticky, pouze odkazem na závěr o „neprokázání diskriminačního jednání“, když zcela pominuly závěr vyplývající ze zjištění veřejného ochránce práv, totiž že nerovné zacházení na pracovišti ze strany kompetentního orgánu (inspekce práce) de facto zjišťováno nebylo,“ vysvětlila mluvčí soudu Miroslava Sedláčková.
Případem se tak bude znovu zabývat Krajský soud ve Zlíně.
