Praha – Výstavy, filmy, vzpomínky a především připomenutí jsou náplní festivalu Mene Tekel, který zahajuje svůj devátý ročník. Podtitul Festival proti totalitě dává najevo, čeho se všechny dílčí akce týkají. Konkrétním námětem letos je vliv totality na rodinu. „Protože se říká, že rodina je základ státu, základ všeho, tak totality rodiny takovým způsobem rozbíjely,“ zdůvodnil ředitel festivalu Jan Řeřicha.
Některé režimy, které vycházely z marxismu, prosazovaly úplné rozbití rodin. V Československu tomu tak nebylo, v některých případech postupoval komunistický režim, ale před ním i nacističtí okupanti docela opačně. V případě, že se někdo vládnoucímu režimu znelíbil, nesla jeho rodina následky spolu s ním.
„Podle statistiky asi 270 tisíc lidí bylo přímo postiženo totalitou tak, že byli zavřeni. Ale tam ta čísla nekončí. Za každým konkrétním člověkem je jeho rodina,“ poukázal ředitel festivalu Jan Řeřicha. Připomněl zostouzení a šikanování dětí politických vězňů ve školách v 50. letech či dění v období normalizace. „Víme, že byly kádrové posudky, lidé nesměli studovat.“
Ředitel festivalu Mene Tekel:
„Já si vzpomínám na rozhovor s jedním politickým vězněm, který strávil deset let v Jáchymově – už bohužel není mezi námi. Ten mně jednou řekl: To bylo tak. My jsme byli zavření, vcelku jsme tušili, kde jsme a co se s námi děje. Ale naše rodiny, které jsme mohli vidět jednou za půl roku? To bylo mnohem horší.“
Způsob, kterým totalitní režimy pohlížejí na rodinu, a jak se ji snaží ovládnout a vazeb mezi jejími členy využít, přiblíží letošní ročník festivalu Mene Tekel prostřednictvím sedmi výstav. „Každá část zpracovává jiný pohled (…), jak tenkrát rodiny byly pod kontrolou. My dnes říkáme ochrana osobnosti, ale to tenkrát neexistovalo,“ uvedl ředitel festivalu.
Život ve společnosti, kde mohla pomoc bližnímu či špatně interpretovaná slova představovat vstupenku do vězení, představuje festival Mene Tekel devátým rokem. Jeho ředitel se v souvislosti se snahou vzdělat mladou generaci označuje za „mírného optimistu“.
„Když jsem se poprvé setkal se studenty na Právnické fakultě nebo jinde, tak mi říkali: Máme maturitu, ale výuka dějin se zastavila u konce světové války a od roku 1948 to nechali na nás, abychom si udělali vlastní obrázek – což lze těžko,“ poznamenal. Dnes už je podle něj povědomí o historii druhé poloviny dvacátého století lepší.
Web ČT24 z programu festivalu Mene Tekel zprostředkuje 28. února v přímém přenosu rekonstrukci politického procesu z roku 1950.
Mene, mene, tekel, ufarsin
Název festivalu Mene Tekel je inspirován Starým zákonem, knihou Danielovou. „Mluví o tom, že krutovládce jménem Balsazar zneužíval svoji moc tak, že doslova se píše: Kohokoli chtěl, ponížil, kohokoli chtěl, zabil, kohokoli chtěl, povýšil. Až jednoho dne došla trpělivost a na zdech jeho paláce se objevil ohnivou rukou psaný nápis 'Mene, mene, tekel, ufarsin',“ popsal Jan Řeřicha. Nápis, který znamenal „sečetl jsem, sečetl, zvážil a rozdělil“, králi (resp. babylonskému princi), který je znám též jako Belšazar, vyložil prorok Daniel jako boží rozsudek ukončující jeho vládu. Téže noci byl Balsazar zabit.
