Praha - Návrh zákona o eutanázii dnes Senátem neprošel. Znovu se tak o něm bude jednat až za dva roky. Předloha by podle kritiků, většinou lékařů, legalizovala vědomé zabíjení a neřeší hrozbu zneužívání. S návrhem přišla senátorka SNK ED Václava Domšová, která chce v první řadě rozproudit na toto kontroverzní téma diskuzi i na parlamentní půdě. Eutanázie na přání pacienta je povolena v Nizozemsku a Belgii, tolerují ji v Oregonu, Kolumbii a Švýcarsku. Proti předloze se postavil i ministr zdravotnictví Tomáš Julínek a ministryně Džamila Stehlíková.
„Je to projev svobodné vůle. Já si myslím, že mnoho lidí si nepřeje umírat byť za nejlepší péče v hospicích,“ vysvětluje Domšová, proč o schválení eutanázie usiluje. „Dobrá smrt“ rozděluje laiky i lékaře. „Existuje spousta vyjádření národních lékařských společností, které proti aktivní eutanázii vystupují,“ říká k tomu lékař Jiří Šimek. Mnoho lékařů ale pravděpodobně eutanázii už provádí bez zákona.
První zemí, kde eutanázii schválili, bylo Holandsko. Tam před schválením zákona o dobrovolném ukončení života provedli průzkum a zjistili, že aktivní eutanázie v zemi už dlouho existuje i bez zákona, přičemž šlo o 2500 úmrtí rukou lékaře ročně. V Česku podobná data nejsou k dispozici. I tady ale jistě v některých případech lékaři pacientům takto pomáhají, nejběžnějším způsobem je zvýšení dávek analgetik.
Největší bolest je psychická
Běžně rozšířený omyl je to, že o eutanázii se žádá na základě fyzické bolesti, upozorňuje psycholog Jeroným Klimeš. Tak to ale není, ona fatální bolest je většinou psychická, když má nemocný pocit, že je na světě zbytečný a přitom na obtíž. To se ale dá většinou vyřešit tím, že se s pacienty tráví více času, více se s nimi mluví.
„Zanedbání lidského aspektu, rozhovoru, bytí s tím člověkem je to, čím zdravotnictví, hospice a podobná zařízení, trpí nejvíce,“ myslí si Klimeš a dodává, že podle průzkumů Elizabeth Küblerové-Rossové se zájem o eutanázii liší nemocnici od nemocnice. „Jsou nemocnice, kde pacienti nežádají vůbec, a jsou nemocnice, kde se to hojně objevuje,“ říká Klimeš. Rozdíl je přitom ve způsobu péče o pacienta.
S tím ovšem senátorka Domšová souhlasí. Svůj návrh předložila hlavně s tím, že očekává diskuzi na parlamentní půdě. Ve společnosti se eutanázie stává důležitým tématem, ale v parlamentu se zatím neřeší. Proto by měl podle ní návrh přijít do etických výborů, aby byl všestranně posouzen.
„Nemám iluze, že ten zákon bude procházet snadno a rychle. To bude diskuze na několik let,“ vysvětluje Domšová. Proto zatím není třeba mluvit o jednotlivých technických podrobnostech.
„Umíme zadržovat lidi na hraně smrti“
V návrhu se kromě aktivní eutanázie, kdy pacientovi asistuje lékař, předkládala i možnost pasivní eutanázie, kdy člověk sepíše prohlášení, jak s ním má být nakládáno v případě, že upadne do těžkého komatu a podobně.
„Problém dnešního člověka je v tom, že medicína postoupila tak daleko, že dnes umíme zadržovat lidi na hraně smrti, ten člověk už není živý, ale my ho nenecháme umřít,“ říká Šimek.
