Dlouhodobé měření důvěry v ústavní instituce Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) ukázalo, že důvěra české veřejnosti v Senát postupně vzrostla až na obdobnou úroveň, s jakou lidé věří Poslanecké sněmovně. Horní parlamentní komora se podle průzkumu těší důvěře zhruba třetiny respondentů. Podle politologa Tomáše Lebedy představuje současný Senát subjekt méně navázaný na politické strany, což může oslovovat část veřejnosti.
CVVM měřil v říjnu 1998, 2008 a 2018 důvěru veřejnosti v prezidenta, sněmovnu a Senát. Zatímco v říjnu 1998 Senátu důvěřovalo pouze něco málo přes 15 procent respondentů průzkumu, o dvacet let později už jde o necelých 32 procent.
Podle politologa Tomáše Lebedy současný Senát mnohem lépe reprezentuje představy společnosti o politice. „Je tam třeba mnohem více nestranných osobností, které si mohou vybírat namísto straníků na kandidátních listinách. Dlouhodobá skepse k politickým stranám je v Senátu oslabena tím, že v něm strany nehrají takovou roli,“ zmínil Lebeda v Otázkách Václava Moravce. Jeho slova dokládá fakt, že necelá polovina senátorů není příslušníky žádné politické strany.
Přesto zdůraznil, že i když je důvěra lidí ve sněmovnu a Senát podle průzkumu srovnatelná, nelze je porovnávat co do volební účasti. Poslance lidé volí s představou, kdo pro další období poskládá vládu, proto je sněmovna významnější. „Senát toto ústavní postavení nemá, v tom je i ta jeho výjimečnost a smysl. O to složitější to ale má, když k volbám do něj chodí tak málo lidí, obzvlášť ke druhým kolům,“ dodal politolog.
Varování z Maďarska
Ústavní právník Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jan Wintr se důvěře v Senát nediví, protože ho vnímá jako významnou součást ústavního systému. „Vidíme třeba na příkladu Maďarska, jak snadné je bez druhé komory úplně překopat ústavní systém a vytvořit prostředí, ve kterém má určité problémy i demokracie jako taková,“ poukázal na vývoj v zemi spravované Viktorem Orbánem.
Pokud je podle něj podstatou demokracie možnost střídání vlád a možnost zbavit se stávající vlády nekrvavým způsobem ve volbách, pak znamená obrovské nebezpečí, když jedna strana může v jednokomorovém systému omezit ostatním stranám možnost, aby ji mohly v dalších volbách porazit. „Tady Senát tím, že je pro ústavní změny potřeba většiny Poslanecké sněmovny i Senátu, hraje zcela nezastupitelnou roli,“ zdůraznil Wintr.
Do podpory demokratických pojistek vstupuje nízká podpora demokracie jako takové
Lebeda ale vnesl do debaty ještě názor, že kdyby se v Česku někdo pokusil Senát oslabit nebo zrušit, občané by se ho nezastali. Vinu přičítá nízké podpoře demokracie u lidí. „Dlouhodobé časové řady, které sbírá třeba právě CVVM, ukazují, že o demokracii jako nejlepším způsobu vládnutí je dlouhodobě přesvědčena menší část české společnosti. To je dost hrůzostrašné, když si vezmeme, že v západní Evropě to běžně bývá okolo 80, 90 procent i více,“ konstatoval politolog.
Podle něj z toho plyne, že v podstatě polovina veřejnosti buď inklinuje k autoritářství, nebo je jí to jedno, což považuje Lebeda za ještě horší variantu. „Pro tyto lidi nějaké ústavní pojistky, které mají chránit demokracii, vůbec nejsou důležité,“ zdůraznil.
Končící předseda horní komory Milan Štěch (ČSSD) podotkl, že význam Senátu dokáží docenit ti politici a lidé, kteří nehledí na politiku pragmaticky, ale jako na dlouhodobou a systémovou složku. Pak v ní lze také vidět nositele stability demokracie, soudí Štěch.
Další kandidát na předsedu Senátu může přinést konsensus
K aktuální situaci kolem blížící se volby svého nástupce v křesle předsedy Senátu Štěch v Otázkách Václava Moravce vyslovil domněnku, že by senátorské kluby mohly nominovat vedle současných tří kandidátů ještě nějakého dalšího, konsenzuálnějšího. Odmítl ale, že by se o funkci chtěl ucházet sám.
Štěch má za to, že kluby, které nominovaly tři adepty, z nichž však žádný nezískal silnější podporu, by mohly ještě přijít se jménem, které by získalo širší okruh hlasů. Středeční schůzka zástupců nejsilnějších senátorských klubů nepřinesla shodu na společném kandidátovi, nominace musí být uzavřeny do úterý.
Adepty jsou zatím Jaroslav Kubera (ODS), Jan Horník (STAN) a Václav Hampl (za KDU-ČSL). Předsedové klubů ODS a STAN Miloš Vystrčil a Jan Horník minulou středu nedávali příliš šancí tomu, že by se kluby na jednom kandidátovi na předsedu Senátu dohodly do 14. listopadu, kdy se uskuteční první povolební schůze horní komory.
Její členové si tak pravděpodobně budou šéfa Senátu vybírat v tajné volbě poprvé z více než dvou kandidátů. Štěch naznačil, že v zákulisí Senátu zní, že by strany mohly přijít ještě s dalším kandidátem. Nechtěl ale zmiňovat žádné konkrétní jméno.
