Podle odborníků ohrožuje až 70 procent dětí do 15 let strach z nedostupnosti mobilního telefonu. Tento druh závislosti má už i svůj název, fenoménu se říká nomofobie. Tématu se v pořadu 168 hodin věnovali Jana Gerleová a Jan Novák.
Dobrý sluha, ale špatný pán. Závislost na mobilech ohrožuje až 70 procent nezletilých
„Máme chlapce Vaška, který není schopen vydržet pravidla neužívání mobilních telefonů ani na té skupině. Takže odchází schválně na záchod nebo říká, že se potřebuje napít, protáhnout a odchází z místnosti, aby mohl zkontrolovat i během jednoho hodinového sezení, co se zrovna na mobilu děje,“ přibližuje konkrétní případ vedoucí adiktologické dorostové ambulance Kladno Michaela Štáfková.
A uvádí i případ sedmnáctiletého mladíka, který byl ochotný dokonce vytáhnout nůž a vyhrožovat, že si ublíží, když mu jeho matka vzala telefon. Chtěl se tím domoci, aby mu zabavený mobil vrátila.
Průběh této závislosti může vypadat následovně: nejprve dítě velmi často na aktivity s mobilem myslí, když ho u sebe nemá. Tráví „na něm“ hodně času denně. Když už s ním i častěji ponocuje místo spánku, přichází únava, horší soustředění a podrážděnost. V důsledku závislosti pak může dojít i ke zhoršení výsledků ve škole.
Název relativně nově klasifikované úzkostné poruchy nomofobie vychází ze zkráceniny anglických slov „no mobile phobia“. Jde tedy o strach, že člověk nemá signál, že se mu vybije baterie nebo že přístroj zapomene, případně někde ztratí. O závislosti lze hovořit ve chvíli, kdy člověk dává aktivitám na telefonu přednost před vším ostatním.
Přednosta kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Všeobecné fakultní nemocnice UK Michal Miovský připodobňuje chování a reakce při nomofobii k alkoholikovi. „Když vezmete člověku závislému na alkoholu alkohol, pak to, co můžete pozorovat, nebude až tak vzdálené tomu, když člověku s patologickou vazbou na telefon vezmete telefon,“ popisuje.
Podle ředitele krajské adiktologické ambulance pro děti a dorost v Opavě Libora Chvíly závislost postihuje většinou ty, kdo si nejsou schopni zajistit dostatečnou zábavu a rozvoj standardními postupy.
„Někdy je to vliv rodiny, že není dostatečně inspirativní. Jedni z rodičů říkali, že byl divoký a hodně se pral, pořád něco rozbíjel, a když si sedl k počítači, k mobilu, tak byl najednou doma klid,“ říká ředitel Chvíla.
Přesné statistiky dětí a mladých lidí s nomofobií neexistují, pouze odhady. Ty ale podle slov Michaely Štáfkové vůbec nejsou optimistické. „Kdybych měla říct, kolik dětí je v tomhle věku od jedenácti do patnácti let ohroženo závislostí, troufám si tvrdit, že sedmdesát procent bude správný odhad,“ upozorňuje.
A Michal Miovský dodává, že klinicky závažnější stavy a momenty se dotýkají pěti až deseti procent populace.