Podle odborníků ohrožuje až 70 procent dětí do 15 let strach z nedostupnosti mobilního telefonu. Tento druh závislosti má už i svůj název, fenoménu se říká nomofobie. Tématu se v pořadu 168 hodin věnovali Jana Gerleová a Jan Novák.
„Máme chlapce Vaška, který není schopen vydržet pravidla neužívání mobilních telefonů ani na té skupině. Takže odchází schválně na záchod nebo říká, že se potřebuje napít, protáhnout a odchází z místnosti, aby mohl zkontrolovat i během jednoho hodinového sezení, co se zrovna na mobilu děje,“ přibližuje konkrétní případ vedoucí adiktologické dorostové ambulance Kladno Michaela Štáfková.
A uvádí i případ sedmnáctiletého mladíka, který byl ochotný dokonce vytáhnout nůž a vyhrožovat, že si ublíží, když mu jeho matka vzala telefon. Chtěl se tím domoci, aby mu zabavený mobil vrátila.
Průběh této závislosti může vypadat následovně: nejprve dítě velmi často na aktivity s mobilem myslí, když ho u sebe nemá. Tráví „na něm“ hodně času denně. Když už s ním i častěji ponocuje místo spánku, přichází únava, horší soustředění a podrážděnost. V důsledku závislosti pak může dojít i ke zhoršení výsledků ve škole.
Název relativně nově klasifikované úzkostné poruchy nomofobie vychází ze zkráceniny anglických slov „no mobile phobia“. Jde tedy o strach, že člověk nemá signál, že se mu vybije baterie nebo že přístroj zapomene, případně někde ztratí. O závislosti lze hovořit ve chvíli, kdy člověk dává aktivitám na telefonu přednost před vším ostatním.
Přednosta kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Všeobecné fakultní nemocnice UK Michal Miovský připodobňuje chování a reakce při nomofobii k alkoholikovi. „Když vezmete člověku závislému na alkoholu alkohol, pak to, co můžete pozorovat, nebude až tak vzdálené tomu, když člověku s patologickou vazbou na telefon vezmete telefon,“ popisuje.
Podle ředitele krajské adiktologické ambulance pro děti a dorost v Opavě Libora Chvíly závislost postihuje většinou ty, kdo si nejsou schopni zajistit dostatečnou zábavu a rozvoj standardními postupy.
„Někdy je to vliv rodiny, že není dostatečně inspirativní. Jedni z rodičů říkali, že byl divoký a hodně se pral, pořád něco rozbíjel, a když si sedl k počítači, k mobilu, tak byl najednou doma klid,“ říká ředitel Chvíla.
Přesné statistiky dětí a mladých lidí s nomofobií neexistují, pouze odhady. Ty ale podle slov Michaely Štáfkové vůbec nejsou optimistické. „Kdybych měla říct, kolik dětí je v tomhle věku od jedenácti do patnácti let ohroženo závislostí, troufám si tvrdit, že sedmdesát procent bude správný odhad,“ upozorňuje.
A Michal Miovský dodává, že klinicky závažnější stavy a momenty se dotýkají pěti až deseti procent populace.
