Praha – Novoměstská radnice a budova pražského magistrátu hostí v těchto dnech výstavy, které spojují děti nemocné rakovinou. V jednom případě jsou tvůrci obrazů, v druhém pózovaly pro fotografie. Kromě uměleckého zážitku jim tvorba umožňuje zvládat boj s těžkou nemocí. Na některá díla se budou moci později podívat i lidé v Budapešti nebo Tokiu.
Eliška Kurcová je sice ještě mladá dívka, ale před dvěma lety se musela smířit s tím, že jí lékaři objevili nádor mozku. Za dobu, co uplynula, si prošla kombinací chemoterapie a ozařování, po které ji vlasy vypadaly a zase narostly. S náročným onkologickým procesem se vypořádávala i pomocí umění. Fotila, co viděla, a na fotky se dostala i ona sama. „To je, jak já vidím světlo, protože mám pocit, že na většině těch fotek je světlo ve tmě,“ komentovala Eliška Kurcová jednu ze svých fotografií. Evokuje tím i název celé výstavy, kterou hostí Novoměstská radnice – Světlo mého života. Na ní se sešla i díla dalších mladých umělců, kterým činnost pomáhala zvládat obtížnou léčbu.
Letošní výstava fotografů z řad pacientů i jejich blízkých a lékařů je už patnáctá v pořadí, proto ukazuje průřez snímků za posledních 14 let. Je na nich vidět, že jejich tvůrci prošli i fotografickým kurzem, aby posunuli své dovednosti. „Je nutné je trošičku korigovat, námětově a samozřejmě nepatrně kompozičně,“ uvedl fotograf Jindřich Štreit, který zastává úlohu garanta projektu Světlo mého života. Pro pacienty je to ale hlavně zábavná činnost, která je má motivovat a která má vliv na jejich psychiku. „Odvádí je to od problémů, které mají na oddělení a s nemocí,“ řekl přednosta Kliniky dětské hematologie a onkologie v Motole Jan Starý.
Myslet na budoucnost, na „nový život“
Platí to tak i pro výstavu na pražském magistrátu, pro kterou už pacienti hlavně pózovali před objektivy fotoaparátů. Zdejší projekt nese název Můj nový život. „To hlavní motto je, že onkologická diagnóza není konec, ale je to začátek nového života,“ vysvětlila lékařka z Kliniky dětské hematologie a onkologie v Motole Lucie Cingrošová, která za projektem stojí.
Na vystavených snímcích jsou pacienti jak ve svých domovech, ve svém původním prostředí, tak v nemocnici nebo i na táboře pro onkologické pacienty. I s rodinou tak pózoval třeba Ondřej Martinec. U toho našli nádor krátce poté, co vůbec začal chodit. „V roce začal napadat na nožičku,“ vzpomínala jeho matka, „a vlastně až v roce a půl se zjistilo, že má nádor v páteři.“ Na těžké období může dnes celá jeho rodina včetně Ondřeje už jenom vzpomínat prostřednictvím fotek. Vystavené zde jsou do konce února, pak je čeká ještě přesun do českého centra v Budapešti. Následně se dostanou až do Tokia.
