Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se v současnosti rodí nová metoda, podle které by se mohly děti postupně učit vyjmenovaná slova. Nyní se s nimi žáci setkávají už na prvním stupni základních škol. Ačkoli některým z nich ani nerozumí a neznají jejich význam, musejí se všechna učit zpaměti.
Děti netuší, co je babyka nebo vyžle. Hledá se způsob, jak je lépe naučit vyjmenovaná slova
Události: Výuka vyjmenovaných slov by mohla být jednodušší (zdroj: ČT24)
„Pracujeme s tím, že dítě si ta slova, když to řeknu laicky, posbírá z textu samo,“ říká k nápadu Stanislav Štěpáník z pedagogické fakulty. Smyslem nové metody má být způsob, jak by se děti nemusely učit vyjmenovaná slova všechna najednou a nazpaměť. Učily by se je postupně, a navíc jen ta, která používají a kterým rozumí.
Například slovům jako babyka, příbytek, vyžle nebo dmýchat nemusejí žáci vždy snadno porozumět. Nemají si je kde vyslechnout, nepoužívají se totiž už ani v řeči dospělých.
Odborníci: Nedostatky v pravopisu jsou nejviditelnější. Klíčem je jednodušší výuka (zdroj: ČT24)
Vyjmenovaná slova jsou tradičně součástí pravidel českého pravopisu, jde o všechna slova původem česká, s tvrdým y po obojetné souhlásce v kořeni slova. Podle Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR je tak jejich množství konečné. „Ten seznam je opravdu hodně dlouhý, dosáhli bychom třeba u jednoho písmene i stovky slov,“ říká Kamila Smejkalová z jazykového ústavu.
V učebnicích se proto objevuje pouze výběr těch nejčastějších. Která se v knihách ocitnou, ale záleží na jejich autorech. „Některé učebnice už se trošku snaží. Třeba babyku nepoužívají a nemají ji tam uvedenu. Na druhé straně existují současné učebnice, které třeba vedle slova bydlet nechají i slovo bydlit,“ přibližuje Lucie Lukešová z Českého národního korpusu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
V pravidlech jsou přes 100 let
Vyjmenovaná slova jsou součástí Pravidel českého pravopisu od roku 1902. Autorem první příručky byl Jan Gebauer. Pravidla ale byla jen velmi obecná a obsahovala jen několik příkladů, protože skupiny vyjmenovaných slov tehdy ještě neexistovaly. V roce 1913 vyšel v pravidlech první podrobnější abecední seznam s příklady včetně příbuzných slov.
V roce 1941 vychází Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů, ze kterých vychází i pozdější učebnice. Oproti současnosti se zde ovšem stále nemluví o vyjmenovaných slovech, ale o nejdůležitějších nebo vyňatých slovech.
Ke změnám vyjmenovaných slov dochází s novými pravidly z roku 1957. Objevují se například nová slova vzlykat, chmýří a pýr. Slova jako býti nebo slyšeti jsou nahrazena tvary být, slyšet. Slova lysý, mýto, zpytovati, pýřiti se, pykati, syrob, vykati jsou vypuštěna úplně. Důvodem vypuštění slova syrob byla změna psaní nejdříve na sirob, později na sirup.
Další změny se objevují v učebnici z roku 1978. Vyjmenovaná slova se opět rozšiřují o řadu nových – lysý, pelyněk, plyš, dmýchat, nachomýtnout se, pýřit se, čepýřit se, vyžle, povyk, výheň. Objevují se i vlastní jména: Přibyslav, Litomyšl a Ruzyně. Ke slovesu být jsou přidaná jeho slova příbuzná – bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek.
Do roku 1995 došlo už jen k malým změnám. V učebnici z roku 1986 byla k vyjmenovaným slovům po P přidána slova zpytovat, pykat a pýr.
Současné učebnice jsou od různých autorů, a mohou proto nabízet mírně odlišné přehledy vyjmenovaných slov. Liší se ale většinou jen zařazením slov příbuzných.