Praha - Tři roky po své smrti Václav Havel české společnosti opravdu schází, domnívá se jeho přítel Alexandr Vondra. „My jsme nějakého “kazatele„, který by nám ukázal směr, potřebovali. A on to jako malý velký muž navíc dělal skromným způsobem,“ zamýšlí se Vondra v rozhovoru pro ČT. Podle bývalé mluvčí Charty 77 Dany Němcové odešel člověk, který dával vždy přednost zájmu pospolitosti obce, za kterou cítil zodpovědnost. Ale Havel nebyl jen vážný. Jak vzpomíná jeho bývalý osobní tajemník Vladimír Hanzel, dokázal si dělat legraci prakticky ze všeho.
„Václav Havel měl obrovský smysl pro humor…, dělal si legraci i ze sebe. Po čtvrt století to už teď můžu říct, že říkal těm shromážděním na Václaváku a na Letné estrády,“ odhaluje Hanzel Havlovo soukromí. „Říkal, Vladimíre, kdo bude zítra na estrádě zpívat hymnu? Samozřejmě, to se nemohlo říct na veřejnosti, protože by byli všichni uraženi, neznali jeho smysl pro humor. Byla to opravdu jakási nadsázka divadelníka.“ Ale s nástupem na Pražský hrad legrace končila, funkci prezidenta podle Hanzela bral nesmírně vážně.
V době, kdy byl Václav Havel na Hradě, jeho popularita mezi lidmi různě kolísala. Jednu dobu poměrně hodně klesala, ale v okamžiku, kdy zemřel, tak to vypadalo, jako by se Česko zastavilo. Podle bývalého Havlova kancléře Iva Mathého to mohlo být tím, že lidem došlo, kdo vlastně odešel. „Tehdy jen částečně,… jak já říkám, všem to dojde za několik desítek let. Tak jako Masaryk si získal velkou popularitu a ocenění až teprve s velkým odstupem. Václava Havla to taky čeká,“ konstatoval Ivo Mathé v Interview ČT24.
Právě dnes se rozjíždí nový multimediální projekt pod názvem Revoluce Vladimíra Hanzela. Lze se na něj dostat přímo ze stránky Knihovna Václava Havla. „Jsou tam moje vzpomínky na tu dobu, naskenované dokumenty, fotografie, rukopisy projevů Václava Havla, které četl na Václaváku a pak mi je vždy dal. Ty rukopisy ještě nebyly zveřejněny, například projev na švédské ambasádě, když dostával cenu Olafa Palmeho nedlouho po 17. listopadu 1989,“ komentoval v rozhovoru pro ČT nový projekt Vladimír Hanzel.
Na Havla lidé vzpomínali po celé zemi - na Vinohradských hřbitovech, u jeho domu v Praze 6, mnozí za něj taky zapálili svíčku na Václavském náměstí. Bývalého prezidenta si připomněli i v zahraničí - české centrum v Paříži připravilo křest knihy „Havel“ od Michala Žantovského. Asi nejvíc lidí se zapojuje do akce Krátké kalhoty pro Václava Havla. Odkazuje na vystoupení prezidenta na vojenské přehlídce s povytaženými nohavicemi – více čtěte zde.
Česko vzpomínalo na Václava Havla
Den odchodu Václava Havla spojil Česko
18. prosince 2011 - úmrtí bývalého prezidenta zasáhlo desítky tisíc lidí. Po celé zemi hořely svíčky. V té době se společnost víc spojila, lidé chtěli uctít Havlovu památku sice každý po svém, ale společně. Pietní místa vznikala spontánně, po setmění byly ulice mnoha měst plné lidí. „Lidi najednou měli potřebu se vidět, jako by byli ohroženi a teď se potřebovali spojit, semknout, vidět se tváří v tvář, to je také odkaz Václava Havla,“ vzpomíná socioložka Jiřina Šiklová.
Druhý den se lidé mohli s prezidentem přijít rozloučit do pražské Křižovatky. V mrazu čekali dlouhé hodiny. 21. prosince začal třídenní státní smutek. Desetitisícový průvod v čele s Dagmar Havlovou doprovázel rakev na pražský hrad. 23. prosinec byl posledním dnem státního smutku a zároveň dnem posledního rozloučení s Václavem Havlem ve Svatovítské katedrále. V pravé poledne ztichla celá země. Večer pak už v uvolněnější atmosféře vzdali poctu Václavu Havlovi umělci v pražské Lucerně včetně jeho oblíbených Plastic People.
