Praha - Poslancům v týdnu skončila poslední řádná schůze. Sejdou se ještě jednou mimořádně na dva dny v červenci, aby hlasovali o reformách. Pak mají do konce prázdnin tradiční volno. Co ale stihli za první rok schůzování? Devatenáct schůzí, jedno hlasování o nedůvěře a přesně 61 jednacích dní.
Jednašedesát dní práce za rok se může zdát málo. V podmínkách české politiky je to ale průměr. O patnáct dní víc pracovali poslanci jen v roce 2002. Zajímavé je, že stejně dlouho jednali zákonodárci už třeba v roce 1926.
Jenže ne každý poslanec se v práci činí. Hned třináct poslanců z různých stran se letos u řečnického pultíku vůbec neukázalo. Byli to třeba Jaroslav Martinů z ODS, Alena Hanáková z TOP 09 nebo komunistka Gabriela Hubáčková. Jen o málo lepší byl jejich kolega Pavel Antonín, ten promluvil letos v květnu: „Máte mě možnost na tomto místě vidět poprvé, protože když jsem přišel do Parlamentu, řekl jsem, že nebudu nikdy mluvit o věcech, kterým nerozumím.“ A svému slovu zatím dostál.
Výsledky poslanecké práce jsou těžko měřitelné. A tak snahu poslanců možná popíše i číslo 63. Tolik totiž schválili zákonů, jenže v porovnání s jinými roky je to opět průměr. Letos ale budou mít poslanci výhodu. Mají šanci napracovat si něco dopředu ještě o školních prázdninách. Celé dva měsíce parlamentních prázdnin je nečekají. Do lavic totiž zasednou ještě mimořádně na dva dny v červenci a zpět se vrátí na konci srpna.
