Praha – Lákavá práce v zahraničí se může změnit v noční můru, pokud člověk padne do rukou moderních otrokářů. Ve Velké Británii úřady odhadují počty takových lidí na 10 až 13 tisíc: počet Čechů je tam přitom 12. nejvyšší a Slovensko je v této statistice dokonce na pátém místě. Pojem moderní otroctví v sobě zahrnuje obchod s lidmi nebo nucenou práci: často jde o lidi, kteří se ocitli v tísnivé životní situaci, problém ale může potkat i vysokoškoláky, kteří nenajdou uplatnění na trhu práce a odjedou za lákavým výdělkem za hranice.
„Na internetu najdou zajímavou nabídku na práci v zahraničí, ovšem poté, co tam odjedou, tak zjistí, že ta práce nebo pracovní podmínky jsou úplně jiné. Pod pohrůžkou násilí jsou pak donuceni, aby tuto práci vykonávali,“ vysvětlovala ve Studiu 6 Klára Skřivánková, která je pracovnicí britské nevládní organizace Anti-Slavery International.
S problémem otroctví se setkává i Petr Torák, který pracuje v Británii jako policista: „Většinou to funguje tak, že vykořisťovatelé jdou do míst, kde je hodně bezdomovců – např. vlaková nádraží nebo okolí ubytoven, a nalákají ty lidi do Velké Británie. Buď jim zaplatí autobus nebo letenku, v Londýně si je vyzvednou – vyřídí jim číslo pojištění a banku, ale pak si nechají bankovní kartu a následně vybírají jejich výplaty.“
Problém moderního otroctví se podle Kláry Skřivánkové většinou týká agenturních nebo sezonních prací. „Může to být práce v zemědělství – zde v ČR došlo k mnoha případům zahraničních pracovníků, kteří byli zneužíváni v zemědělství. V Británii docházelo ke zneužívání i při pracech v domácnosti, kde je pak identifikace obětí mnohem těžší, nebo v restauracích, hotelech – všude tam, kde se najímá hodně cizinců,“ dodává Skřivánková.
Policista Petr Torák
„Zkušeností s otrockou prací mám desítky – tím, že jsem Čech a Rom, tak mi volá spousta lidí přímo, místo aby volali na policejní číslo, a ohlašují vykořisťování. Už několikrát jsem musel zorganizovat skupinu policistů, kdy jsme vlastně vyprostili oběti z domu vykořisťovatelů. Z mé zkušenosti jsou oběťmi pouze muži, za mou devítiletou kariéru u policie jsem se setkal přibližně se 120 případy vykořisťování, z toho bylo tak 110 nebo i více mužů.“
V mnoha případech jsou pak uchazečům o práci odebrány doklady nebo jsou dokonce nuceni páchat trestnou činnost. Podle Skřivánkové je poměrně komplikované se z osidel moderního otroctví vymanit. „Velkým problémem bývá i identifikace obětí. Mnohdy se totiž oběti obchodu s lidmi necítí být oběťmi, nebo mají pocit viny. V těchto případech hrají významnou roli nevládní organizace nebo policie, když se třeba setkají s dělníky, kteří pracují v těžkých podmínkách.“
Podle loňské zprávy pro britské ministerstvo vnitra by mohlo za kanálem La Manche pracovat až 13 tisíc obětí obchodu s lidmi, sexuálního vykořisťování a dalších forem moderního otroctví. O problému se ale v posledních letech začíná mluvit, v posledním roce probíhá i kampaň proti otroctví, která souvisí s novým zákonem, který prochází parlamentem. Funguje tam i horká linka, kam se mohou lidé obrátit, pokud se ocitnou v nouzi. „Nám třeba do organizace volají lidé a mají starost dejme tomu o pomocnici v domácnosti, která pracuje u sousedů a nikdy nevychází z domu,“ doplňuje Skřivánková.
Důležité je znát životní náklady v dané zemi
Pokud se člověk chystá na práci do zahraničí, tak by měl mít podepsanou smlouvu. Také je důležité si zjistit, jaká je minimální mzda v dané zemi a jaké jsou životní náklady – často totiž výplata, která se v Česku zdá být zajímavá, za hranicemi nepokryje ani nezbytné výdaje. Uchazeč by se měl také informovat, zda je možnost sjednat ubytování nezávisle na zaměstnání.
„Pokud už se člověk ocitne v zahraničí bez dokladů, není problém vyhledat nevládní organizaci. Také česká ambasáda už pomohla řadě lidí, kteří se ocitli v této situaci. Ale i britská policie pracuje velmi dobře s případy obchodu s lidmi,“ uzavírá Klára Skřivánková.
