Praha - Poslední hodiny odpočítávají politické strany do startu volební kampaně - ta může naplno začít s rozpuštěním sněmovny. Těm pravicovým přináší témata i období, ve kterém k předčasným volbám dochází. Výročí srpna 1968 a hrozba silné levice jako návratu do minulosti budou v první vlně sdělení, se kterým budou chtít voliče oslovit.
Atraktivní emocionální mýtus - to je podle politické analytičky Veroniky Sušové-Salminen plánovaná volební kampaň pravice. Emoce kampaň rozhodně vyvolávat chce. ODS i TOP 09 v takovém směru začaly, i když ještě nemají hotové kandidátky a svůj program teprve budou schvalovat.
„Jestli podle předpovědí, které říkají průzkumy, bude ústavní většina komunistů a socialistů též ve sněmovně, tak jsme přesně v tom říjnu roku 1968. A už jen stačí, aby někdo přišel do sněmovny a přinesl nějaký návrh o normalizaci poměrů v naší zemi,“ varovala místopředsedkyně ODS a možná jednička pražské kandidátky Miroslava Němcová. Podobně se vyjadřoval předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg v rakouském tisku, když uvedl, že prezidentův výklad ústavy připomíná uchopení moci nacisty v Německu v roce 1933 a komunisty v Československu v roce 1948.
Vylekat a odkázat na demokracii
„Určitě se budeme věnovat tomu, že hrozí výrazná levicová ústavní většina,“ nastiňuje senátor za ODS Tomáš Jirsa program, který straně sám předložil. „Pokud bude většina levice všude, může se dít řada věcí. I když jsme zvedli daně a protrpěli jsme si kvůli tomu pád vlády, tak levice se netají tím, že půjde ještě dál,“ dodal. A to je podle politického komentátora Romana Jocha jedna z cest, jak strana skutečně zaujmout voliče může. Tedy pokud je dost vyleká.
„V podstatě takový odkaz může být to slavné uřeknutí stínového ministra financí Jana Mládka o parazitujících podnikatelích. To je něco, co může mobilizovat velice zklamané voliče pravice k tomu, aby volili pravicové strany jako menší zlo,“ vysvětluje Joch.
I když je strašák ústavní levicové většiny vděčné téma, TOP 09 zřejmě stačit nebude. Příští pravděpodobný lídr na pravici ve volbě protivníka míří výš. „Zásadní střet se povede mezi námi a sociálními demokraty, které ovládá Miloš Zeman,“ říká druhý muž strany Miroslav Kalousek. I když na otázku, jestli se bude vymezovat proti Hradu, odpovídá záporně. „Velkým tématem těchto voleb bude důsledný zápas za demokratický charakter státu. Dobře fungující stát – což je heslo ČSSD – může být i diktatura. Nám jde o dobře fungující důsledně demokratický stát,“ doplnil.
Podle Sušové-Salminen taková kampaň jen využívá předsudky, strachy a fóbie. „Hlavně velkého vyprávění antikomunismu o dobré pravici a zlé levici, o návratu komunismu,“ říká pro Britské listy.
Strategie vymezování se proti „nepříteli“ je pro strany během kampaně jednou z nejdůležitějších. Svým voličům jasně a přímočaře dávají najevo, s čím nesouhlasí. „Příliš démonizaci protivníka přehnat, to působí nevěrohodně. Na druhou stranu vůbec nestrašit může skončit tak, že strana své voliče ukolébá, že prostě nepůjdou volit,“ říká Roman Joch.
A to se nemusí vyplatit. Právě ti, kteří k urnám nechodí, jsou totiž největší segment, který je možné oslovit. „Je to přes 40 procent lidí. Tedy větší procento, než získává nejsilnější strana. To znamená, že víc než získávat nové voliče je vůbec přimět své vlastní, aby šli volit. A k tomu jsou potřebné ty strategie vůči levicové vládě nebo například vůči autoritářství zastoupené prezidentem. Je tak možné vybudit své již získané sympatizanty,“ vysvětluje Joch.
Na Západě by to nefungovalo
Vymezování proti levici přitom budou mít strany těžší než v předchozích volbách. Konkrétně ODS totiž prostřednictvím senátora Jirsy přiznává, že příliš pravicově nevystupovala. „Vládneme 7 let s koaličními partnery a s nimi musíme dělat kompromisy. Ať už jde o Lisabonskou smlouvu nebo přímou volbu prezidenta. Podle mě nás to kompromitovalo, ztratili jsme kredit u voličů,“ říká Jirsa s tím, že se pravicové a levicové strany přiblížily příliš.
Jestli to všechno ale bude něco znamenat u volebních uren, se teprve ukáže. Podle Sušové-Salminen díky tomu může být pravice úspěšná. „Ne programy, ne výsledky vládnutí pravice, ne personální osazenstvo, ale to, najde-li pravice emotivně dobře nabitý motiv, který lidem prodá, rozhodne velkým dílem výsledky voleb,“ myslí si.
Odborníci upozorňují, že Češi jsou na připomínky minulosti citlivější než západní Evropa. „V normálních standardních demokraciích bych řekl, že takový apel voliče přesvědčit nemůže. Česko je ale příklad tak specifický, že ta paměť totalitního režimu je ještě relativně čerstvá. Stále to může hrát určitou roli,“ říká Joch.
Dodává ale, že samotný odkaz na minulost voliče k urnám nenažene. Voliče totiž nezajímá historie, ale to, co jim strany můžou přinést teď. Podle Jocha tak samotná antikampaň stačit nebude. Pravice má ale šanci, pokud ji spojí například upozorněním na zadlužení státu. S podobným postupem - tentokrát s nepřítelem jménem 30korunový poplatek ve zdravotnictví - už uspěla ČSSD v roce 2008.
