Praha – Přesně před deseti lety proběhl historicky poslední odvod branců povinné základní služby. Odvedeno tehdy bylo posledních 878 mužů, kteří následně sloužili u vojenských posádek a vysněného zvolání Civil! se dočkali těsně před Vánoci 2004. Od ledna následujícího roku se česká armáda stala plně profesionální.
Poslední branci v dubnu před deseti lety odešli na zkrácenou vojnu, od konce prosince 2004 obrana země přešla plně do rukou profesionální armády. Vojáci základní služby se nadobro vystěhovali ze 71 útvarů a zařízení v 35 posádkových městech. V posledním turnusu zde sloužilo asi devatenáct set mužů v uniformách.
Symbolicky zcela posledním „záklaďákem“ byl na základě rozhodnutí tehdejšího ministra obrany Karla Kühnla (US-DEU) určen desátník Jaroslav Grund, který si svůj rok základní služby odsloužil u 25. protiletadlové raketové brigády ve Strakonicích.
Od ledna následujícího roku měla česká armáda kolem 22 tisíc profesionálních vojáků a dalších dvacet tisíc lidí bylo zaměstnáno v civilních profesích. Kvůli klesajícím výdajům státu na obranu ovšem tyto počty postupně klesají. Loni bylo u ministerstva obrany evidováno 21 733 profesionálů a více než 8 tisíc civilů, letos by to mělo být necelých 20 tisíc vojáků a přibližně o tisícovku méně občanských zaměstnanců.
Jedni z prvních bývalého východního bloku
Česko bylo jednou z prvních postkomunistických zemí, kde byly vojenské odvody zrušeny, před ní tak učinilo jen Maďarsko a Slovinsko. Jako první ze zemí NATO povinnou vojenskou službu zrušily USA a Kanada, v Evropě se průkopníkem stala v roce 1962 Velká Británie. Profesionální armádu po skončení studené války zavedly Francie, Nizozemsko a Španělsko. Z Evropanů vojenskou službu dodnes vydržují v Rakousku, Norsku, Finsku či Dánsku.
S ukončením povinné „vojny“ skončil i institut civilní služby, kde sloužili ti, kteří z osobních důvodů odmítali vstoupit do ozbrojených složek. „Civilkáři“ tak místo cvičení v kasárnách vypomáhali v domovech důchodců, v ústavech sociální péče, nemocnicích či školách. Tyto instituce ovšem po konci povinné vojenské služby o tuto pracovní sílu přišly.
Jako dobrovolný doplněk profesionální armády naopak vznikly tzv. aktivní zálohy. Její členové sice mají civilní zaměstnání, ale několikrát v roce absolvují povinná vojenská cvičení. Roty aktivních záloh jsou určeny zejména k pomáhání při živelních pohromách a ochraně objektů důležitých pro obranu státu v rizikových situacích. Mohou však být také využity pro doplňování ozbrojených sil za válečného stavu. Jednotky aktivních záloh se úspěšně účastnily například záchranných prací při katastrofických povodních v roce 2002.
V dnešní době mohou být občané Česka do zbraně povoláni pouze při ohrožení státu nebo ve válečném stavu.
Povinné odvody přitom na území Česka existovaly téměř 140 let. Do roku 1912 museli vojáci sloužit tři roky, za první republiky rok a půl až dva roky. Dvouletá služba platila i za komunistického režimu. Po listopadu 1989 se vojna postupně zkrátila na jeden rok.
Ke zrušení povinné vojenské služby došlo díky reformám, jimiž armáda procházela v souvislosti s naším vstupem do Severoatlantické aliance v roce 1999.
