Praha - Některá díla z Hitlerovy sbírky, která prokazatelně byla po skončení druhé světové války v klášteře ve Vyšším Brodě, mohou být podle amatérského badatele Jiřího Kuchaře roztroušena po českých institucích. Kuchař před časem ztotožnil tři sochy v parku v Hluboké nad Vltavou a nyní nalezl 16 obrazů ze 44 zdokumentovaných. Kuchař se ale domnívá, že ne všichni chtějí potvrdit, že se jedná o díla s takovou historií.
Ve Vyšším Brodě nacisté během války shromáždili umělecká díla z celé Evropy, která se měla stát základem sbírky připravovaného muzea Adolfa Hitlera v Linci. V klášteře se ocitly i slavné sbírky a díla takových umělců, jako jsou třeba Rembrandt či Vermeer. Část sbírek stačili před koncem války Němci odvézt do Rakouska, část pak odvezli Američané, údajně na místo, odkud se měla díla vracet na místa svého původu. Ve Vyšším Brodě ale zůstala díla z Hitlerova osobního majetku.
„Na základě fotodokumentace z Vyššího Brodu, která je uložena v Národním památkovém ústavu, jsem oslovil všechny instituce, u nichž jsem předpokládal, že by díla mohly mít,“ říká Kuchař. Kromě NPÚ je to Vojenský historický ústav či Právnická fakulta UK. Celkem sedm z 16 identifikovaných obrazů našel v depozitáři kláštera v Doksanech na Litoměřicku.
Přestože mu prý mnohé instituce pomáhaly a vydatně pátraly, jako třeba Národní galerie v Praze, všechna díla nenalezl. „Myslím, že leckde to nepřiznají a nechtějí, aby na jejich oblíbených dílech ulpěla jakási poskvrna,“ domnívá se badatel. Myslí si, že některá díla byla po válce z Československa odvezena, jiná jsou v různých městech. „Cesta vedla na sever, z Rožmberka přes České Budějovice, Konopiště, do Prahy, Liběchova, Lemberka, Zákup a Doksan - tam všude jsem předpokládal, že by něco mohlo být,“ vypočítává možné cíle jednotlivých děl.
Kromě obrazů bylo po válce ve Vyšším Brodě 28 soch, jsou mezi nimi vedle rozměrných plastik v nadživotních velikostech také busty. „Jsou to nejen generálové, ale i lidé z kultury, mohou být třeba někde ve školách a ani tam o tom neví. Mohly se kdysi zalíbit tajemníkovi strany (KSČ) a už se stěhovaly…“ naznačuje možný osud děl.
Dvě sochy podle něj byly z Česka v 90. letech odvezeny, původně stály na zámku v Lemberku. Objevily se na aukcích ve Frankfurtu a v Londýně a jedna z nich se prodala za přibližně šest milionů korun. Právě z tohoto prodeje Kuchař odhaduje cenu obrazů, které nyní nalezl - porovnává někdejší nákupní cenu a cenu dosaženou v dražbě. Cena obrazů, které ztotožnil, by podle něj mohla být až 50 milionů korun, cenu celé sbírky odhaduje až na půl miliardy korun.
Umělecká hodnota těchto děl je ale mizivá, potenciál mají jako sběratelské předměty pro osoby, pro které jsou důležité symboly nacistického Německa. Postmoderna ale zamíchala tradičním vnímáním uměleckých stylů a své sběratele začíná mít socialistický i národněsocialistický realismus - například v USA, kde jsou případní kupci schopni vnímat tato díla jako kuriozity bez jejich kontextu.
Kuchař říká, že v Hitlerově sbírce tvoří tento umělecký projev asi pětinu, zbytek jsou krajinky či různé výjevy ze života venkovanů. Všechna díla ale pocházejí z Velké německé výstavy umění v Mnichově, kde je v roce 1943 Hitler zakoupil.
