Praha - Pomoc pro ženy bez dělohy slibují švédští lékaři - dvěma neplodným ženám teď jako první na světě transplantovali dělohy jejich matek. Jinou pomocí pro neplodné páry mohou kromě adopce být i náhradní matky. Tato cesta má ale svá ale, náhradní matky jsou totiž v paragrafech jedno velké tabu. A tak neplodné páry vlastně riskují, a ne málo. Náhradní matka si může na poslední chvíli vše rozmyslet a dítě si nechat. Podle zákonů má totiž přednost před matkou biologickou a otec by pak platil alimenty. Přesto se v Česku díky nim narodily už desítky dětí.
V Česku o dělohu z nejrůznějších důvodů přijde ročně na třicet tisíc žen. Zhruba desetině z nich je pod čtyřicet. Samy už děti mít nemohou, mateřství se ale řada z nich nevzdává. V Česku má žena bez dělohy vlastně dvě možnosti: adopci či porod pomocí dárcovské dělohy. „U nás žena, která přišla o dělohu a chce mít dítě, má dvě možnosti: varianta číslo A je v podstatě adopce, varianta číslo B je, protože jsme jedna ze zemí, kde to lze akceptovat za určitých podmínek, to znamená donorskou dělohu,“ řekl v pořadu ČT24 168 hodin Lukáš Rob, přednosta Gynekologicko -porodnické kliniky FN Motol.
Využití donorské dělohy znamená, že za ženu odnosí dítě ve své děloze jiná žena, ta vlastně neplodné ženě svou dělohu tak půjčí. Jde o velkorysou snahu neznámých žen pomoci neplodným párům, nebo čistý byznys? Ve společnosti i v paragrafech jsou v každém případě náhradní matky jedno velké tabu.
Jako jedna z mála ho zbořila například americká herečka Sarah Jessica Parkerová, o které se veřejně ví, že jí děti odnosila náhradní matka. Ani ve Spojených státech ale nemá náhradní mateřství všude zelenou. V Evropě je nelegální ve většině zemí s výjimkou Velké Británie.
České zákony náhradní mateřství neznají
Náhradní mateřství není přímo zakázáno, ale to neznamená, že je legální. Přesto si v Česku neplodné páry náhradními matkami děti odnosit nechávají. Podle odhadů lékařů je to padesát případů ročně. A jak to vlastně funguje? Pár si nejdřív musí najít náhradní matku a pak zajít na kliniku, která se tomu nebude bránit. Jedno z mála pracovišť, které se k náhradnímu mateřství veřejně hlásí, je Klinika reprodukční medicíny a gynekologie ve Zlíně. „Musí být striktně dána indikace, proč maminka tuto metodu potřebuje, nemůže to být z pouhého rozmaru pacientky, protože si nechce zkazit postavu,“ vysvětlil pro pořad 168 hodin postoj kliniky David Rumplík, ředitel Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie ve Zlíně.
A jak vlastně náhradní mateřství funguje?
Všichni tři přijdou na kliniku a náhradní matka podstoupí umělé oplodnění, a to vajíčkem ženy z objednatelského páru oplodněné jejím mužem. Ten se pak během jejího těhotenství přihlásí jako otec dítěte. Když se náhradní matka po porodu dítěte vzdá, dostane ho otec do péče a biologická matka následně požádá o adopci.
„Celý ten pár včetně náhradní maminky je seznámen se stávajícími zákony v ČR,“ dodal Rumplík. Například - jakékoliv smlouvy mezi trojicí jsou nevynutitelné, podle českých zákonů je matkou žena, která dítě porodila, platit se za náhradní mateřství nesmí. O jakýchkoliv částkách pro náhradní matku se tak oficiálně neví nebo se svedou na dárek od otce na péči během těhotenství. Neoficiální čísla se podle katolického kněze Marka Váchy, přednosty Ústavu etiky 3. LF UK v Praze, mluví, že je to asi tak za 400 tisíc. „Z dítěte se tak naprosto jednoznačně stává komodita, kterou si můžu koupit, prodat, zaplatit a podobně,“ dodává Vácha.
Kliniky ale rozhodně nejsou z obliga. Umělým oplodněním náhradní matky embryem neplodného páru porušují princip anonymity zúčastněných.
