České televizi se podařilo získat ukázky z reportáže nizozemské televize, která na přelomu února a března 1977 zaznamenala pražskou návštěvu svého ministra zahraničí Maxe van der Stoela. Materiál se soustřeďuje na přístup komunistického režimu k čerstvě vzniklé Chartě 77 a upozorňuje na represe, kterým čelí její signatáři.
Archiv nizozemské televize vydal zapomenuté svědectví o Chartě 77
UDÁLOSTI: Nizozemská televize o začátcích Charty 77 (zdroj: ČT24)
Delegace šéfa nizozemské diplomacie přicestovala do husákovské Prahy 28. února 1977 a na Ruzyni ji přivítal van der Stoelův protějšek a ministr zahraničí ze Štrougalovy vlády Bohuslav Chňoupek. Zdánlivě zdvořilostní návštěva se ale pro tuzemskou diplomacii záhy změnila v nepohodlné setkání.
K československo-nizozemské schůzce došlo jen necelé dva měsíce poté, co skupina tuzemských disidentů prostřednictvím diplomatické pošty vyslala znění Charty 77 za železnou oponu. Dokument tak už v prvním lednovém týdnu publikoval francouzský list Le Monde, německé noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung a britské Timesy.
Rudou Prahu vehnaly do kouta Helsinky
Československá média Chartu na rozdíl od zahraničního tisku nezveřejnila a místo toho proti ní spustila propagandistickou kampaň. Démonizovaný manifest přitom jen požadoval dodržování lidských a občanských práv, k němuž se normalizační Československo samo zavázalo tím, že přijalo Závěrečný akt mezinárodní konference v Helsinkách.
Právě kolem Helsinek a Charty 77 se nakonec točila i debata mezi van der Stoelem a Chňoupkem. O tom nemlčelo ani Rudé právo, nabídlo ovšem jen oficiální výklad a reprodukovalo pouze slova tuzemského ministra: „Vyjádřil překvapení a neporozumění pro tendenční nevyváženou orientaci některých zahraničních sil na hrstku lidí v Československu, která nereprezentuje nikoho, jen sama sebe.“
Svědectví o počátcích Charty a skutečné situaci v normalizační Praze v předjaří roku 1977 tak mohlo znát jen publikum na Západě, a to i díky televiznímu štábu, který van der Stoelovu pražskou cestu pokrýval. Bruselskému zpravodaji Bohumilu Vostalovi se nyní – při čtyřicátém výročí od vzniku Charty – podařilo z archivu získat dokument nizozemské televize, který se československé protikomunistické opozici věnuje.
Nizozemská televize: Disidenti jsou v Praze tvrdě potlačováni
Moderátor Frits Bom uvádí reportáž z Prahy slovy, že nikde jinde ve východní Evropě nebyly protesty tak masivní, jako právě na počátku roku 1977 v Československu.
Zatímco diváci mohli sledovat záběry Václavského náměstí, pokračoval už hlas reportérky: „Po pádu Alexandera Dubčeka jsou disidenti v Praze tvrdě potlačovaní. 'Zrada na socialistickém zřízení.' Tato věta následuje po každém druhu kritiky. Víc než dvě stě lidí se proto rozhodlo podepsat Chartu 77. Prezentují se nepolitickým způsobem.“
Reportáž upozorňuje na to, že mluvčím chartistů je bývalý ministr zahraničí Jiří Hájek. Pro západního diváka nemuselo jít o zcela neznámé jméno, protože šéf tuzemské diplomacie z časů pražského jara vzbudil v srpnu 1968 pozornost svým projevem před Radou bezpečnosti, kdy protestoval proti sovětské invazi. Západním novinářům o devět let později řekl: „Charta 77 je tu pro to, aby urychlila a zajistila naplnění mezinárodní dohod o občanských a politických právech.“
Max van der Stoel v roce 1993
Nizozemská reportáž upozorňuje na to, že signatáři Charty 77 jsou pod dohledem tajné policie, a zmiňuje, že na Západě zaznívající podpora vzbuzuje mezi oficiálními místy podezření. „Mnoho se vyjasnilo. V tom smyslu, že hnutí, které usiluje o dodržování lidských práv v Československu, se dostalo do konfliktu s úřady,“ uvádí v reportáži sám van Der Stoel.
Video rovněž upozorňuje na problematický přístup ministra Chňoupka k západním médiím. Když se ho novináři ptali, jak hodnotí nizozemskou návštěvu, odpovídal anglicky a označil ji za úspěšnou. Když ale padla otázka na Chartu 77 a van Der Stoelovo setkání s jejími zástupci, přešel Chňoupek v odpovědi do slovenštiny: „Měli jsme velmi dobré a užitečné rozhovory.“
Patočkova oběť
Po skončení reportáže se moderátor diskusního pořadu Frits Bom otáčí na ministra přítomného ve studiu a ptá se ho, proč se zajímá právě o Československo, když jsou lidská práva v dané době porušovaná ve 117 zemích světa. Max van der Stoel odpovídá: „Protože tam opravdu postupují velmi tvrdě, má to na svědomí oběti.“
Lidé dnes zase vědí, že existují věci, pro které stojí za to trpět. Že věci, pro které se eventuálně trpí, jsou ty, pro které stojí za to žít.
Během své pražské návštěvy se totiž šéf nizozemské diplomacie sešel se signatářem Charty 77 a jejím druhým mluvčím, kapacitou tuzemské filosofie Janem Patočkou. Jednoho z největších českých myslitelů 20. století po tomto setkání zadržela policie a podrobila ho jedenáctihodinovému výslechu. Na jeho následky – mozkovou příhodu a selhání srdce – Patočka 13. března 1977 zemřel.
Poslední ze tří mluvčích Charty 77, dramatik Václav Havel, se s van der Stoelem setkal o čtrnáct let později, když ve funkci československého prezidenta navštívil Nizozemsko. Už před schůzkou na diplomatovu adresu uváděl, že v boji o demokracii v Československu sehrál významnou roli. Dnes se po něm jmenuje pražský park nedaleko Černínského paláce.