Praha - Internet, Facebook, Twitter, mobil s fotoaparátem – to jsou moderní technologie, bez kterých si mnozí nedokáží představit svůj život. Někteří závislí dokonce nedokážou být ani chvíli offline. Ale zkusme si představit, jak by nové technologie ovlivnily stěžejní události československých dějin. V únoru 1948 se informace lidé dozvídali jeden od druhého, noviny i Československý rozhlas se pomalu, ale jistě dostávaly pod komunistickou kontrolu. Krátce po válce v době rozdělené Evropy mezi vítězné mocnosti se jen stěží dal očekávat zásah ze zahraničí, nicméně v případě lepší informovanosti by to Gottwaldovi komunisté neměli zdaleka tak jednoduché.
Není náhodou, že při státních převratech vítězí ti, kdo dostanou pod svou kontrolu média, zejména rozhlas a televizi. Boje o Rozhlas nejen v roce 1945, ale i v roce 1968 jsou toho živým důkazem. Podobně v listopadu 1989, když i Československá televize začala vysílat to, co se skutečně dělo, bylo skoro vyhráno.
Co by se stalo, kdyby…
- se listopad 1989 organizoval skrz sociální sítě
- fotky ze srpna 1968 díky mobilům obletěly celý svět
- se mezi studenty v lednu 1969 rozšířil hashtag #pochoden
- se Charta 77 dostala k lidem místo opisováním mailem
Naštěstí dnes je situace jiná. I ty nejuzavřenější režimy nemohou úplně ovládat všechny brány internetu a ovlivňovat přístup k vybraným službám, byť se o to některé vlády – kupříkladu turecká - budou i v roce 2014 nadále snažit. Po událostech na kyjevském Majdanu je ale zřejmé, že před světem se nic neutají…
Právě existence svobodných médií, internetu a sociálních sítí umožní dnes rozšířit velmi rychle veškeré informace i názory. Proto se také vystoupení poslankyně KSČM Marty Semelové v Hyde Parku ČT24 o procesu s Miladou Horákovou stalo středem pozornosti a mnoho lidí je tak mohlo komentovat nejen v médiích, ale i na sociálních sítích. Přestože kontrola informací, které se dostávají na veřejnost, je už 25 let minulostí, komunisté si stále ponechávají své názory a některé názory se podobají těm, které byly jediné správné před listopadem 1989.
Popravená Milada Horáková se ke všemu přiznala. Co na tom, že je dnes jasné, že šlo o vynucené přiznání. Semelová i poté, co má přístup k široké škále archivních informací, stále pochybuje. „Samozřejmě víme, jakým způsobem ty soudy byly připravovány, jaký způsob nátlaku psychického a v některých případech i fyzického byl užíván, čili komentovat tímto způsobem justiční vraždu Milady Horákové je naprostá nehoráznost a nesmysl,“ říká k názoru Semelové ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR historik Oldřich Tůma. Ale Semelová není mezi komunisty sama, exposlanec Václav Exner jí dává v zásadě za pravdu: „Horáková nejen při tom samotném procesu, ale i předtím se zcela jasně vyjadřovala v tom směru, že spolupracuje na tom, aby vláda, která byla v té době, byla svržena,“ tvrdil Exner pro pořad 168 hodin.
Předseda KSČM Vojtěch Filip
„Já si myslím, že když má někdo právo na vlastní názor, tak mu ho nemůžu zakazovat. Pokud začnu zakazovat někomu mít vlastní názor, tak jsme se od té demokracie dostali hodně daleko.“
Zdaleka ale nejde jen o Horákovou a Semelovou, která je známá nejen svými výroky, ale i každoročním zpíváním u hrobu Klementa Gottwalda. Komunisti mají vlastní výklad na celou předlistopadovou éru.
- Poslanec Stanislav Grospič: „Já bych především únor 1948 nebo to, co se událo, označil za cestu, kdy nebyla porušena ústava, bylo to v souladu s ústavou.“
- Poslankyně Soňa Marková: „Jako historička se dívám na vítězný únor jako na historickou událost, kde jsem schopna akceptovat ty pohledy, které jsou, a pro mě je to historická událost.“
- Exposlanec Václav Exner: „My se dnes na únor 1948 díváme tak, že šlo o změnu vlády, v rámci ústavy. Tehdejší pravice udělala chybu a za tu chybu potom pykala.“
Komunisté svorně opakují, že se s minulostí vyrovnali, omluvili se a poučili. Jedním dechem ale dodávají: Za nás bylo líp.
- Semelová: „Tady se neustále zveličují represe, ale nemluví se o úspěších, které v té době byly.“
- Grospič: „V tom kontextu nám vychází to období socialismu pořád pozitivněji než současné období reálného kapitalismu.“
- Předseda komunistické mládeže Zdeněk Milata: „Ta minulost nebyla jednom černá… Postavily se byty, lidi chodili do škol, manželství se rodila a podobně.“
Sice již dnešní komunisté nemluví o „vítězné bitvě pracujícího lidu“, o „rozdrcení reakce“, ale pro mnohé z nich stále vítězný únor představuje významný mezník v historii republiky. Stejně o únorových událostech v roce 1952 mluvil i Klement Gottwald. „Bez vedoucí úlohy komunistů v národě, bez toho, že by nás většina národa uznávala za svoji hlavu, za svůj mozek a za svého vůdce, by nebyla buržoazie izolována, nebylo by vítězného února…,“ napsal také tehdy Gottwald pro deník Rudé právo.
Web ČT24 o únoru 1948:
- Stačilo 10 minut u prezidenta Beneše a „pracující lid“ nám vládl 41 let
- Jak jsme slavili „vítězství pracujícího lidu“
Letos to bude už 25 let od listopadové revoluce. Komunisté si drží stabilní voličskou základnu kolem patnácti procent. Vládnou v obcích a už i v krajích, už chybí jen návrat do Strakovy akademie. Otázkou je, zda už nejsou také svým způsobem jeden velký hashtag.
