Tokio - Nejdelší tunel světa je sice technickou pýchou ostrovní říše, nicméně není příliš využíván. Proti cestě letadlem je totiž doprava tímto železničním tunelem dražší a delší. Proto jím denně projede jen 15 vlakových souprav v každém směru. A navíc v něm nesmí jezdit známé japonské rychlovlaky Šinkanzen. Nejdelší tunel světa, který v délce 53.850 metrů spojuje pod Cugarským průlivem ostrovy Honšú a Hokkaidó, byl uveden do provozu právě 13. března 1988.
Stavba tunelu, který v letech 1971-1988 postavila japonská železnice, se protáhla z plánovaných devíti na 17 let. Při jeho výstavbě zahynulo 34 dělníků a na konstrukci bylo spotřebováno 168.000 tun oceli. Celkové náklady vzrostly oproti plánovaným 783 milionům dolarů až na 3,6 miliardy dolarů.
O projektu tunelu pod Cugarským průlivem, který je často postihován nepříznivými proudy, kvůli kterým musí být uzavřen, se začalo uvažovat již po druhé světové válce a zejména po ztrátě pěti trajektů v průlivu v roce 1954. Tato katastrofa si vyžádala přes 1000 životů.
V současnosti pracují v Seikanu čtyři odsávací jednotky, které udržují tunel v suchu. Kdyby byly všechny najednou vyřazeny z provozu, tunel by se prosakující vodou zaplnil do 78 hodin. Vzduch je do tunelu vháněn ze šikmých šachet, podél hlavního tunelu vede servisní tunel, který slouží i jako nouzová úniková cesta.
Tunelem vede trať o rozchodu 106 cm, byl však postaven tak, aby jej mohly využívat i vlaky o standardním rozchodu 142,5 cm. Na realizování tunelu v původním záměru, tedy zprovoznění na standardní rozchod, již ale nezbyly finanční prostředky.
Z bezpečnostních důvodů jsou na trati dvě stanice (Tappi-Katei a Jošioka-Katei - mimochodem dvě první železniční stanice vybudované pod mořem), kde se dá vystoupit například v případě požáru.
