Změna se špatnou rovnicí

Změna je život. Kolikrát jste tento slogan potkali a kolikrát jej sami vypustili z vlastních úst? Změny jsou jen k horšímu. Druhé motto – tentokrát se skeptickou chutí. Především ale – změny bývají těžké.

Zvláště tehdy, má-li jít o změnu k lepšímu, o proměnu, o nabytí nových zvyků, o odstranění těch zlých, o vystoupení z tzv. komfortní zóny. Takové změny bolí, takové změny často umřou na podvýživu. Dopovat je silnou vůlí mnohdy nezvládáme. Proč?

Chyby mohou dobře posloužit, pakliže se z nich hodláme poučit. Bylo by fajn, kdybychom si řekli: ano, tohle bylo špatně a udělám to tentokrát jinak. A ještě lepší by bylo, kdybychom tím za vzpomínkou na minulé přešlapy zavřeli dveře. Nejen naše pragmatické Já, ale i to, které stojí na emocích, totiž může minulost vnímat jako jed.

Kupříkladu já se snažím už léta vylepšit svůj životní styl – být zdravý, kdo by takový nechtěl být? Ačkoliv se mi daří dělat krůčky směrem k naplnění této vize, dokážu velmi úspěšně sabotovat konkrétní cíle (třeba shodit 5 kilogramů do konce léta). Ocitám se v kruhu, a nějak nevím proč.

A mohou za to vzpomínky. Na vině je neustálá přítomnost minulých chyb. Jestliže je dosadím do rovnice, z níž mi má vypadnout něco pozitivního, nemůžu se divit, že výsledky jsou zcela opačné. Vzpomínky na minulé neúspěchy, na kapitulace, na moji vlastní slabou vůli stěží mohou do žil namíchat motivaci, odhodlání a – především – kázeň dospět ke změně. Ta se vzdaluje, byť si neustále oprašuji předsevzetí, byť si opakovaně zdůvodňuji, proč k ní chci dojít.

Pravděpodobně se vám to zdá zcela logické, já k tomu dospěl po opakovaných klopýtnutích a pádech. Na druhou stranu si nemyslím, že jsem v tom sám. Kolik z nás má tendenci hledat řešení stávajícího problému, aniž by se dostatečně neoprostil od minulých chyb? Kolik z nás naopak vychází výhradně z pozitivních příkladů?

Ke změně je ale potřeba myslet bez předsudků, příliš se neohlížet zpět a nebát se chvály a díků. Pokud se vám jich nedostává od okolí, nebojte se pochválit sami. Poplácejte se, když doděláte úkol nebo shodíte půl kilogramu. A věřte, že změny nemusejí být k horšímu. A že změna je možná.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...