Washington/Moskva - O podpisu sovětsko-americké Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF) ve Washingtonu 8. prosince 1987 mluví historici a politologové jako o bezprecedentním kroku. Zastavil totiž dosavadní zbrojení mocenských soupeřů a významně přispěl ke konci studené války. Když smlouva vešla 1. června 1988 definitivně v platnost, čekalo Spojené státy i Sovětský svaz odzbrojení v podobě likvidace 2692 raket krátkého a středního doletu.
Znaky zmírnění tlaku mezi oběma světovými mocnostmi přitom již přinesla série smluv SALT, s jejichž projednáváním a podepsáním se začalo již za Brežněvovy éry. Podle smluv SALT měli Američané i Sověti z Evropy stáhnout své balistické střely. Výrazný posun přišel až s nástupem Michaila Gorbačova do funkce generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1985. V tu chvíli Reaganovy Spojené státy vlastnily takový arzenál, že je SSSR nedokázal dohnat. Gorbačov proto spolu s reformní a liberalizační domácí politikou (perestrojka a glasnosť) spustil i proces oteplování vztahů mezi Moskvou a Washingtonem.
Americký prezident Ronald Reagan se se svým protějškem Michailem Gorbačovem sešel už v říjnu 1986 v islandském Reykjavíku. Jednáním následoval podpis Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF) ve Washingtonu 8. prosince 1987. INF nově přinesla závazek do tří let stáhnout všechny své rakety s doletem 500-5000 kilometrů z Evropy a postupně je zlikvidovat, což byl do té doby bezprecedentní krok. Celkem bylo zlikvidováno 2692 raket krátkého a středního doletu, z toho bylo 1846 sovětských a 846 amerických.
Mezi likvidovanými raketami byly vedle sovětských SS-20, SS-4 a SS-5 především americké Pershing 2 a Pershing 1 s plochou dráhou letu, jejichž rozmísťování schválili ministři zahraničí a obrany NATO teprve v prosinci 1979 a skončilo dva roky před reykjavickým jednáním. Pershingy rozmístěné např. v Západním Německu, Itálii nebo Belgii byly velmi nepopulární a díky kremelské kampani proti nim vystupovala i řada západoevropských pacifistických organizací. K odsunu prvních sovětských raket Moskva přistoupila ještě před vstupem smlouvy v platnost v únoru 1988, Washington ve stejný rok v září. Poslední rakety obě dvě strany zničily v roce 1991.
Washingtonská smlouva byla prvním dokumentem v historii, který odstranil celou třídu jaderných zbraní. Na sérii jednání SALT 1 a 2 navázaly smlouvy START, ve kterých se velmoci zavázaly ke snížení stavu strategických jaderných arzenálů. Podle zatím poslední, takzvaná moskevské smlouvy z roku 2002 by měly Rusko a USA snížit svůj jaderný arzenál na 1700 až 2200 hlavic z 6000 až 7000 do roku 2012.
