V sobotu by se spisovatel a novinář Pavel Tigrid dožil 90 let

Praha - Spisovatel, novinář a politik Pavel Tigrid, který by v sobotu oslavil devadesátiny, má pamětní desku na domě, v němž bydlel během svých pobytů v Praze. Pamětní desku má Tigrid od letošního roku také v Paříži, na domě, kde byla v letech 1981 až 1991 redakce časopisu Svědectví, jehož byl Tigrid vydavatelem.

Tigrid strávil přes polovinu svého života v nuceném exilu, přesto ale na svou vlast nikdy nezanevřel. Ve známost vešel jako spisovatel a publicista. K jeho nejslavnějším knihám patří Politická migrace v atomovém věku nebo Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, ve které stručně shrnul události v Československu ve 20. století.

„Byl jednou z nejvýznamnějších osobností naší země v celém 20. století. Roli, kterou sehrál ve výrazně antikomunistickém exilu, nemůže nikdo zamlčet,“ řekl prezident Václav Klaus. Podle Václava Havla byl Tigrid milý, skromný, bezprostřední, až plachý člověk, zásadový džentlmen. „Byl celoživotním optimistou, celý komunismus věřil, že se dožije změn a po těchto změnách nepropadal zoufalství nad postkomunistickými zmatky,“ uvedl Havel.

Tigrid byl neustále ve styku s emigranty i s tehdejšími disidenty. Vzhledem k tomu, že hodně četl a neustále se zajímal o dění v komunistickém Československu, podařilo se mu i v době, kdy pobýval v exilu, uchovat si vysokou úroveň českého jazyka. Publicista Jaroslav Formánek jej ve studiu ČT24 charakterizoval jako otevřeného člověka, který nezištně pomáhal všem příchozím emigrantům. Přicházeli k němu však i lidé se zvláštním posláním od tehdejší StB a Tigrid je mnohdy nedokázal odhalit.

Publicistka Petruška Šustrová si u Tigrida cení především jeho skromnosti a otevřenosti k jakékoliv kritice. „Novináře považoval za sluhu občana, nikoli strany, na druhé straně měl hluboký vztah ke státnosti. Stát podle něj něco znamenal,“ zavzpomínala na něj ve studiu ČT24 Šustrová.

Pavel Tigrid, vlastním jménem Pavel Schönfeld, se narodil v roce 1917 v Praze. Pocházel sice z židovské rodiny, ale o svém původu se dozvěděl až s příchodem Hitlera. Studium na právnické fakultě mu přerušila nacistická okupace a v březnu 1939 emigroval do Anglie. V roce 1940 nastoupil do rozhlasového vysílání československé exilové vlády, kde také získal nové jméno. Redaktoři totiž museli mít pseudonymy a Schönfeld si vzpomněl, jak na gymnáziu zkomolil název řeky Tigris na „Tigrid“.

V červnu 1945 se Tigrid vrátil do Československa, brzy ale zjistil, že jeho zásadové postoje nebudou po chuti ani komunistům. Přestože jeho rodina patřila mezi oběti holocaustu, veřejně se postavil proti násilí, jež provázelo odsun Němců z Československa.

Po krátkém působení na ministerstvu zahraničí se věnoval publicistice. Jeho činnost komunistická policie bedlivě sledovala a v únoru 1948 měl být zatčen, byl v té době ale na reportážní cestě v Německu, kam vycestoval díky neodevzdanému diplomatickému pasu. Komunisté na Tigrida podali trestní oznámení pro podvracení republiky, čímž mu prakticky odřízli cestu zpátky. Přes Mnichov, kde krátce působil ve Svobodné Evropě, se dostal do Spojených států. Ve Svobodné Evropě se setkal s Ferdinandem Perotkou, s nímž se po pracovních neshodách rozešel ve zlém.

V USA v roce 1956 založil časopis Svědectví. Od roku 1960, kdy s manželkou přesídlili do Paříže, se postupně z redakce časopisu stalo jedno z kulturních center české emigrace.

Do Československa se Tigrid znovu vrátil na prezidentskou inauguraci Václava Havla v prosinci 1989. Byl Havlovým poradcem a začátkem roku 1994 ve vládě Václava Klause vystřídal na postu ministra kultury Jindřicha Kabáta. Po volbách v roce 1996 se již na ministerstvo nevrátil a neúspěšně kandidoval v prvních senátních volbách. Poté se vrátil na Pražský hrad, kde se věnoval česko-německým vztahům. Za své zásluhy v této oblasti získal v roce 2000 i nejdůležitější německé ocenění, Velký kříž s hvězdou řádu za zásluhy. Prezident Václav Havel mu v roce 1995 udělil Řád T.G. Masaryka.

S manželkou Ivanou se oženil v roce 1947 a měli spolu dvě dcery a syna. Poslední roky žil Pavel Tigrid hlavně ve Francii, kde také 31. srpna 2003 ve věku nedožitých 86 let zemřel. Svůj odchod ze světa si zvolil sám, když přestal brát životně důležité léky.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...