Praha - Odkaz nakladatele Františka Topiče je uložen v jeho knihách. Topič, autor několika knižních edic, začínal nejprve v knihkupectví na Ferdinandově třídě, potom si ve stejné ulici otevřel tzv. Topičův dům, který svého času představoval kulturní podnik vysoké úrovně plný krásných výtvarných knih obrazů a uměleckých děl. V domě sídlilo nakladatelství, knihkupectví a galerie. V proslulé galerii, které se přezdívalo Topičův salon, se prodávaly obrazy, plastiky i předměty užitého umění. Salon byl nejdéle působící galerií v Praze. Jeho secesní výzdoba z něj dodnes činí jednu z nejkrásnějších staveb v Praze a galerie s názvem Topičův salon se v únoru 2008 znovu otevřela umění.
Topičův dům postavil architekt Polívka, stejný architekt, který postavil například i Obecní dům. Dnešní majitel domu Martin Jan Stránský v rozhovoru pro ČT připomněl, že zde sídlilo pravděpodobně nejvýznamnější knihkupectví v republice a v Topičově salonu vystavovali prestižní grafici a malíři. Galerie fungovala s několika přestávkami od podzimu 1894 až po přelom let 1949-1950. Na výstavy lákal Topič novým fenoménem konce 19. století - plakátem, a vydával i jednoduché katalogy.
Intenzita Topičovy nakladatelské činnosti byla na tehdejší dobu ojedinělá. Kmenovými autory jeho podniku se stali Svatopluk Čech, Ignát Herrmann, Jan Neruda, Karel Václav Rais, jimž Topič vydával reprezentativní soubory děl. Postupně vznikaly edice Vzdělávací knihovna, Duch a svět, Topičovy dobré knihy, Francouzská knihovna či Americká knihovna.
Nebývalou pozornost věnoval Topič dětské knize. Kvalitní tisk doprovázela kromě ilustrací i knižní ornamentistika. Tyto luxusní dětské knihy se na počátku 20. století staly vrcholem knižní produkce. Topič se obklopil kvalitními výtvarníky, kterým poskytl prostor pro jejich souznění. Vydávané tisky měly barevná písmena a podobaly se ilustračním plakátům.
Narodil se 20. listopadu 1858 v Praze, vystudoval obchodní akademii a pracoval jako účetní nakladatele Františka Šimáčka, na jehož koncesi si otevřel první malé knihkupectví na Národní třídě. V roce 1899 též spoluzaložil Českou grafickou unii. Zemřel 29. března 1941 v Praze.
V době strádající knižní kultury 80. let 19. století se jeho programem staly cenově i umělecky přístupné knihy. Na jejich tvorbě, která mimořádně zdařile propojila typografii s dekorem, spolupracoval s výtvarníky Viktorem Olivou, Jaroslavem Bendou a Josefem Wenigem a později i s Cyrilem Boudou. Litografické plakáty Topičova salonu od malíře Viktora Olivy byly ve své době známé po celé Evropě. Jejich spoluprací vznikl i plakát na Světovou výstavu v roce 1900 v Paříži, na kterém elegantní Pařížanka vítá Češku oblečenou do venkovského kroje.
Dům na Národní třídě, který nechal adaptovat na knihkupectví, salon, nakladatelství i reprezentační byt, Topič koupil roku 1905. Problémy ve firmě nastaly v roce 1909, kdy do nakladatelství vstoupil Topičův syn Jaroslav.
V březnu 1936 Jaroslav zemřel a otec prodal dům na Národní třídě i firemní název Jaroslavu Stráskému, který do něj přenesl deník Lidové noviny a nakladatelství Fr. Borový. Snacha Milada Topičová založila v bývalé provozní a skladové budově firmy nakladatelství Topičova edice.
