Washington - Aby člověk spatřil slavnou Ďáblovu bibli nebo britské impérium za své největší slávy, nemusí již cestovat na druhý konec světa, ani do nejbližšího archivu či galerie. Vše může vidět z pohodlí domova. To umožnil projekt Světové digitální knihovny, společný projekt Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) a americké Kongresové knihovny, který byl spuštěn 21. dubna 2009.
Na úvodní stránce webového portálu je zobrazena mapa světa, na níž lze podle dané geografické oblasti vyhledávat digitalizované rukopisy, knihy, mapy, architektonické plány, zvukové záznamy či filmy, které byly poskytnuty partnerskými knihovnami. Každá položka je provázená stručným, ale výstižným informačním textem, přes odkazy se lze snadno proklikat na časově nebo tematicky příbuzné artefakty. Vše je možné prozkoumávat v sedmi jazycích (arabštině, čínštině, angličtině, francouzštině, portugalštině, ruštině a španělštině), ve kterých on-line sbírka komunikuje.
Světová digitální knihovna klade důraz na šířku a kvalitu zpracování
Duchovní otec projektu, ředitel washingtonské Kongresové knihovny James Billington, si při jeho zakládání nekladl malé cíle. Chtěl vytvořit bohatou databanku, obsahující vůbec nejdůležitější primární prameny ze všech oblastí světa. Spolehlivý a snadno dostupný zdroj informací a poznání pro studenty, vědce a zájemce o světovou historii, který by vzájemně představoval a sbližoval i vzdálené kultury. Přestože již nynější fond Světové digitální knihovny je velmi zajímavý, byl však tento záměr naplněn jen zčásti.
Světová digitální knihovna se liší od ostatních podobných internetových projektů, například Europeany, Google Books či Projektu Guttenberg, kvalitou a šířkou zpracování. Zajímavý je i akcent na mimoevropská témata a snaha přispět k rozšíření jiného než anglického a „západního“ obsahu na světové síti. Knihovna může také výrazně přispět k uchování kulturního dědictví lidstva tím, že uchrání minimálně digitalizované kopie důležitých pramenů, jejichž zachování může v běžných podmínkách ohrozit zub času, přírodní katastrofy nebo války.
Českou republiku prezentuje zatím pět dokumentů
K České republice se zatím vztahuje pět dokumentů - fotografie Pražského hradu, Národního muzea a Pravčické brány, Manifest k Československému lidu v Americe a Codex gigas neboli Ďáblova bible, manuskript z Čech 13. století, uloupený v Praze Švédy za třicetileté války. Všechny pocházejí ze sbírek zahraničních knihoven, žádná česká instituce zatím v seznamu partnerů Světové digitální knihovny nefiguruje.
