Velké parkoviště před charitním zařízením Betany v Boskovicích zelo po poledni ve středu 1. května prázdnotou. Na konzolách ležel opracovaný kmen ozdobený trikolórou, věncem, žárovkami a státní vlajkou. Dar rodiny Mensdorff-Pouilly. Ticho náhle proříznul přijíždějící autojeřáb. Dobrovolní hasiči Mazurie - Bělá každoročně vítají květen stavěním Máje. A protože jde o symbol jara úctyhodné délky kolem třiceti metrů a váhy přes tunu, musí jim v tom pomoci moderní technika.
Prostor se pomalu zaplnil diváky a skvělé představení mohlo začít: „Vítám všechny, úvodem trocha historie,“ spustil Jiří Deml a citoval vzpomínky pamětnice Miroslavy Kovaříkové. „Tradice Májů vznikla v roce 1920. Pravidelně se stavěl Máj ručně pomocí žebříků a dřevěných tyčí na křižovatce ulic Bělá (dnes Sušilova) a Dukelská. Krojované slavnosti se brzy staly vyhlášené v širokém okolí.“ Jiří Deml dále vzpomenul krizi 1934, fotbal a vznik Mazuráckého hasičského spolku. Vše přerušila válka. Poté se tradice obnovila a s různými obměnami trvá dodnes.
Zkušený strojník autojeřábu pan Karel Borek s milimetrovou přesností usadil mohutný kmen do připravené třímetrové díry, na jejímž dně stála spodní voda. „Není divu, kdysi v těchto místech byl rybník,“ zavzpomínal jeden ze starších hasičů, když spatřil můj nechápavý pohled.. Poté se ochotné ruce dětí i dospělých chopily lopat a díru pečlivě zaházely. Průběžně bylo třeba hlínu a kamení udusat. Rameno jeřábu stále drželo Májku ve svislé poloze. Jakmile bylo hotovo, pan Karel Borek opatrně povolil závěs a Máj zůstal bezpečně stát. „To se svalit nemůže,“ pomyslel jsem si. „Jedině že by přišlo tornádo. Ale to by se kmen spíše rozlomil.“ Z rozjímání mě vytrhla opět slova Jiřího Demla: „Děkuji hasičům, vše se podařilo. Zvu Vás na Výletiště k příjemnému posezení s hudbou a občerstvením.“
I tentokrát všemu přihlížela místostarostka Ing. Jaromíra Vítková s manželem. Však zde nemohou chybětk jsou čistokrevní Mazuráci, bydlí nedaleko.
Více: http://sdhmazurie.cz/
Luboš Sušil, Boskovice
