Havraníky - Dělají to už několikátý rok. Vezmou silné nůžky na dráty a jdou do špatně přístupných částí Národního parku Podyjí. Pracovníci parku i v těchto dnech likvidují zbytky „železné opony“ – linii takzvaných ženijně-technických zátarasů, které přestaly svoji „funkci“ plnit před 22 lety. Tehdy lidem zabraňovaly opustit republiku a někteří z nich za tento pokus zaplatili životem.
Správci parku odstraňují železnou oponu. Už 22 let
Série vysokých plotů a zábran, které měly lidem zabránit v opouštění totalitního režimu v jejich zemi, je téměř nekonečná. Úkolem strážců národního parku je vyklízet do stromů a země zapletené ostnaté dráty, izolátory nebo betonové a dřevěné sloupky. Správa Národního parku Podyjí každý rok z chráněného území vyveze velké množství jejich pozůstatků.
1 minuta
Pracovníci Národního parku Podyjí likvidují zbytky "železné opony"
Dnes pracují pod Šobesem. „V Národním parku Podyjí měla opona celkem dvacet kilometrů. Nikdo v jejích drátech nezahynul, ale znám případy zraněných lidí. Sám jsem si vyslechl příběh jednoho pohraničníka, který se nemohl vzpamatovat z toho, že ustřelil prsty člověku, který se hranici pokusil překonat,“ uvedl vedoucí oddělení terénní služby Petr Lazárek. Právě on má likvidaci pozůstatků železné opony na starost.
Územím Národního parku Podyjí procházelo několik linií „železné opony“. Začala vznikat na počátku padesátých let. Podél státní hranice pohraničníci rozmístili vysoké strážní věže. Mezi nimi byly nataženy tři vysoké drátěné ploty na vrcholu s dráty pod vysokým napětím šest až deset tisíc voltů. Izolátory byly posazeny na kůlech.
GALERIE
Železná opona – zachovalá část u obce Čížov
První stěna byla asi metr vysoká z drátěné síťoviny a nahoře měla dva nebo tři tenké černé dráty na izolátorech sloužící jako poplašné zařízení. Střední stěna byla asi dva metry vysoká a byla pod vysokým napětím. Třetí stěna železné opony byla nízká a z drátěné síťoviny. Sloužila k tomu, aby zabránila zvěři proniknout k elektrické stěně. Na některých úsecích byla ještě čtvrtá stěna, která měla zabránit průjezdu těžkým vozidlům. Podél železné opony byly herbicidy udržované pásy půdy, které měly prozradit stopy narušitelů.
Poslední zbytky železné opony, kterými v 50. letech vedl do drátů elektrický proud
Vydat se na dnes pro řadu lidí všední výlety do rakouského Retzu, na Hardeggskou vyhlídku nebo například kolem Ledových slují na Pašeráckou stezku bylo tak během čtyřiceti let komunistického režimu v Československu nemožné. Za pokus překročit hranici mezi roky 1948 a 1989 zaplatilo životem téměř čtyři sta lidí. Podle dostupných údajů žádný z nich nezemřel přímo na území dnešního národního parku. Běženci ale několikrát podlehli střelbě pohraničníků například u Šatova nebo Stálek.
Zhruba sto metrů jednoho z plotů „železné opony“ a strážní věž zachovala Správa Národního parku Podyjí nedaleko svého informačního centra v Čížově. V budoucnu plánuje památník rozšířit o další linii plotu, aby co nejvíce odpovídal původní podobě.