Brno - Případ loni zavražděné spisovatelky Simony Monyové, který v těchto dnech řeší Krajský soud v Brně, připomněl, kam až mohou zajít věčné partnerské roztržky. Přestože domácí násilí ve vztahu spisovatelky a jejího muže Borise Ingra policie dosud nepotvrdila, kauza vyvolala vlnu diskusí, zda se s tak vážnými problémy dovede česká společnost vypořádat. Za nejčastější problém označila kriminalistka Alena Skoumalová skutečnost, že okolí oběti, která si sama neumí říct o pomoc, situaci mnohdy podcení.
Spousta obětí domácímu násilí odolává dlouhé roky. Paní Jana z Brněnska vydržela žít po boku tyrana více než dvacet let. „On byl na začátku našeho vztahu nezaměstnaný, já pracovala od rána do večera. Pak ale začal podnikat a docela se mu dařilo. Vydělával hodně peněz a najednou mu stouplo sebevědomí. Začal mě ponižovat, urážet, hodně pil,“ vypráví paní Jana. V té době ji ani nenapadlo, kam až to může zajít. „Stupňovalo se to. Často chodil pozdě domů opilý, křičel, do rána jsme nespali,“ vzpomíná.
Paní Jana tiše trpěla a nenapadlo ji žádat někoho o pomoc. Zlom přišel v okamžiku, kdy si manžel troufl také na jejich dceru. „Přišla za ním, že se dostala na vysokou školu a že by proto potřebovala o něco vyšší kapesné, protože mamka už to sama nezvládá. Začal na ni řvát, že ji nebude živit, ať táhne makat. Pak se na ni vrhl a začal ji mlátit. Já sama jsem už vydržela ledacos. Jakmile sáhl na děcko, řekla jsem dost, to už je vrchol, a zavolala jsem policii,“ říká žena.
Po zásahu policistů se muž odstěhoval do podnájmu. „Už se k nám ani nepřibližuje, neubližuje nám,“ tvrdí paní Jana. Té se od té doby velmi ulevilo a dnes žije znovu normální, klidný život beze strachu. Problém však mohla vyřešit daleko dříve. Právě to se už mnoha ženám stalo osudným.
Oběti se snaží působit, že pomoc nepotřebují. Není to pravda
„Velký problém je, že i ženy, které se tuto situaci snaží řešit, tak se často obrátí na špatná místa. Mnohé z nich se snaží být silné, a tím pádem působí na své okolí, že to mají všechno pod kontrolou a že žádnou pomoc nepotřebují. A proto dochází k tomu, že to pak jejich okolí podcení,“ uvedla kriminalistka Alena Skoumalová, která se domácím násilím dlouhodobě zabývá.
Podle Skoumalové není nutné, aby domácí násilí oznámila sama oběť. „Pokud se dozvíte o domácím násilí nebo máte třeba jen podezření, můžete se na polici obrátit. To i přesto, že s tím člověkem nejste v kontaktu, nejste příbuzní. To není důležité,“ tvrdí kriminalistka. Na policii podle ní často chodí anonymní e-maily. Není pravda, že by vyzněly naprázdno.
Domácí násilí označuje dlouhodobé, opakované a stupňující se útoky jednoho člena domácnosti vůči druhému. Nemusí být jen fyzické, ale také psychické, sexuální či ekonomické. Neodehrává se také jen mezi partnery, ale i mezi rodiči a dětmi či mezi prarodiči a vnoučaty. Trestným činem je domácí násilí v České republice od roku 2004. Počet případů neustále narůstá. Desetidenním vykázáním z domova museli policisté loni zakročit v celkem 1430 případech. To je zhruba o třetinu více než v roce 2010. Většina případů však stále zůstává za zamčenými dveřmi. Podle odborníků na to má na růst domácího násilí významný vliv finanční krize a rostoucí nezaměstnanost.
K zahájení řízení policie nepotřebuje souhlas ohroženého
„Jakmile policie obdrží takové oznámení, snažíme se situaci nejdříve prověřit bez toho, abychom hned oslovili osobu, které se násilí může týkat. Čím víc informací máme, tím lépe. Teprve poté se snažíme s tím člověkem spojit a ptáme se ho na to, jaké má pocity, jak to vnímá, jestli má sám dojem, že mu někdo ubližuje,“ popsala běžný postup Alena Skoumalová.
Asi v padesáti procentech takových případů se stává, že oběť s policií odmítne spolupracovat. „Bojí se, že řešení s policií je už příliš striktní. Často se lidé zaleknou toho, co všechno řízení obnáší, bojí se, že nemají vyřešenou finanční situaci, bydlení a podobně,“ doplnila Skoumalová. Policie však nepotřebuje souhlas ohrožené osoby, aby v případě mohla zahájit trestní řízení.
Tématem domácího násilí se bude zabývat také redaktorka Iva Zigmundová v reportáži v pořadu Týden v regionech. Dívejte se v sobotu 18. února v pravé poledne na ČT1.
