Spoluzakladatel filmové hudby

V roce 1897 se v Brně narodil Erich Wolfgang Korngold, který je považován za jednoho ze zakladatelů filmové hudby a největší zázračné dítě od Mozartových dob. Jeho otcem byl známý hudební kritik Julius Korngold, a tak není divu, že Erich již od dětství tíhl k hudbě. Když mu bylo 9, zahrál svou skladbu „Zlato“ Gustavu Mahlerovi, který o něm tehdy prohlásil, že to je hudební génius. V 11 složil balet „Sněhulák“, který byl již o dva roky později uveden ve vídeňské Dvorní opeře. Nechybělo ani speciální představení pro císaře Františka Josefa, ke kterému údajně došlo na panovníkovo výslovné přání. „Sněhulák“ byl v roce 1910 uveden na více než 40 scénách včetně zámoří.

Otec ho v jeho tvorbě samozřejmě podporoval, na druhou stranu mu však občas komplikoval život. Někteří hudebníci totiž odmítali hrát Erichova díla kvůli kritickým článkům, které o nich napsal Julius.

Ve čtrnácti sklidil další úspěch s „Druhou klavírní sonátou“, jež byla s nadšením uvedena v Berlíně, New Yorku, Londýně, Bruselu či Salcburku.

V 17 letech už měl za sebou dvě opery a v 23 letech díky další operní kompozici „Mrtvé město“ získal obdiv Richarda Strausse a Giacoma Pucciniho. Žádná z jeho dalších oper už nebyla tak úspěšná.

V roce 1923 složil „Klavírní koncert pro levou ruku“ pro Paula Wittgensteina, bratra známého filozofa Ludwiga, který za první světové války přišel o ruku. Nevyhýbal se ani operetě a aranžoval a dirigoval díla Johanna Strausse mladšího.

Slavný divadelní a filmový režisér Max Reinhardt v roce 1934 Korngolda pozval do Hollywoodu, aby zde zadaptoval Mendelssohnovu hudbu pro jeho film „„Sen noci svatojánské“. Spolupráce byla úspěšná a v následujících letech Korngold skládá hudbu pro hollywoodské filmy. V roce 1936 získává Oscara za hudbu k filmu „Anthony Adverse“.

Jako vůbec první začal filmovou hudbu skládat od začátku do konce příběhu. Využíval dvě metody. Buď složil dotyčnou melodii dopředu a teprve podle ní byli vedeni herci na scéně. Někdy dokonce přepisoval dialogy. To samozřejmě vedlo k průtahům při natáčení. Anebo psal při promítání jednotlivých natočených pasáží.

V roce 1938 se pak v Kalifornii usazuje natrvalo, v tom samém roce za hudbu k „Dobrodružství Robina Hooda“ získává druhého Oscara. V letech 1939 a 1940 potom získává další dvě nominace na cenu americké filmové akademie. Jeho postoj vůči Hollywoodu se však postupně ochlazoval. V roce 1947 – poté, co zkomponoval melodie k 19 filmům, se vrací ke skládání klasické hudby. Pokusil se o návrat do Evropy, ale jeho styl zde byl považován za přežitý. K poklesu zájmu o jeho tvorbu přispělo i to, že jeho díla byla považována za příliš složitá či dokonce nehratelná.

Umírá v Hollywoodu roce 1957. V té době již byl prakticky neznámý. Dnes ve Spojených státech existuje Korngoldova společnost zabývající se jeho dílem.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...