V roce 1897 se v Brně narodil Erich Wolfgang Korngold, který je považován za jednoho ze zakladatelů filmové hudby a největší zázračné dítě od Mozartových dob. Jeho otcem byl známý hudební kritik Julius Korngold, a tak není divu, že Erich již od dětství tíhl k hudbě. Když mu bylo 9, zahrál svou skladbu „Zlato“ Gustavu Mahlerovi, který o něm tehdy prohlásil, že to je hudební génius. V 11 složil balet „Sněhulák“, který byl již o dva roky později uveden ve vídeňské Dvorní opeře. Nechybělo ani speciální představení pro císaře Františka Josefa, ke kterému údajně došlo na panovníkovo výslovné přání. „Sněhulák“ byl v roce 1910 uveden na více než 40 scénách včetně zámoří.
Otec ho v jeho tvorbě samozřejmě podporoval, na druhou stranu mu však občas komplikoval život. Někteří hudebníci totiž odmítali hrát Erichova díla kvůli kritickým článkům, které o nich napsal Julius.
Ve čtrnácti sklidil další úspěch s „Druhou klavírní sonátou“, jež byla s nadšením uvedena v Berlíně, New Yorku, Londýně, Bruselu či Salcburku.
V 17 letech už měl za sebou dvě opery a v 23 letech díky další operní kompozici „Mrtvé město“ získal obdiv Richarda Strausse a Giacoma Pucciniho. Žádná z jeho dalších oper už nebyla tak úspěšná.
V roce 1923 složil „Klavírní koncert pro levou ruku“ pro Paula Wittgensteina, bratra známého filozofa Ludwiga, který za první světové války přišel o ruku. Nevyhýbal se ani operetě a aranžoval a dirigoval díla Johanna Strausse mladšího.
Slavný divadelní a filmový režisér Max Reinhardt v roce 1934 Korngolda pozval do Hollywoodu, aby zde zadaptoval Mendelssohnovu hudbu pro jeho film „„Sen noci svatojánské“. Spolupráce byla úspěšná a v následujících letech Korngold skládá hudbu pro hollywoodské filmy. V roce 1936 získává Oscara za hudbu k filmu „Anthony Adverse“.
Jako vůbec první začal filmovou hudbu skládat od začátku do konce příběhu. Využíval dvě metody. Buď složil dotyčnou melodii dopředu a teprve podle ní byli vedeni herci na scéně. Někdy dokonce přepisoval dialogy. To samozřejmě vedlo k průtahům při natáčení. Anebo psal při promítání jednotlivých natočených pasáží.
V roce 1938 se pak v Kalifornii usazuje natrvalo, v tom samém roce za hudbu k „Dobrodružství Robina Hooda“ získává druhého Oscara. V letech 1939 a 1940 potom získává další dvě nominace na cenu americké filmové akademie. Jeho postoj vůči Hollywoodu se však postupně ochlazoval. V roce 1947 – poté, co zkomponoval melodie k 19 filmům, se vrací ke skládání klasické hudby. Pokusil se o návrat do Evropy, ale jeho styl zde byl považován za přežitý. K poklesu zájmu o jeho tvorbu přispělo i to, že jeho díla byla považována za příliš složitá či dokonce nehratelná.
Umírá v Hollywoodu roce 1957. V té době již byl prakticky neznámý. Dnes ve Spojených státech existuje Korngoldova společnost zabývající se jeho dílem.
