Sládkovi republikáni – extremisté ve sněmovně v 90. letech

Praha - Na politické scéně v Československu se po listopadu 1989 objevila řada nových stran z různých částí politické spektra. Nejvýznamnějším představitelem extremistické politiky s nacionalistickým akcentem bylo Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa (SPR-RSČ), které v 90. letech hrálo nepřehlédnutelnou roli i v parlamentních lavicích – ustavující sjezd strany se konal 24. února 1990. Neúspěšné volby v roce 1998 však odstartovaly postupný odchod republikánů z vrcholné politiky.

Do čela integračních jednání republikánského hnutí v Československu se po roce 1989 postavil Miroslav Sládek, předlistopadový zaměstnanec Českého úřadu pro tisk a informace. Výsledkem jeho snah byl vznik nové strany s poněkud krkolomným názvem Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa (SPR-RSČ). Přestože se SPR-RSČ sama řadila na pravici, její programové body často splývaly s krajní levicí. Mítinky SPR-RSČ provázely fyzické konflikty a projevy nacionalismu a xenofobie. 

Politiku strany jednoznačně určoval předseda Sládek, podle něhož byl listopad 1989 „loutkovým divadlem, ve kterém společně vystupovali komunisté a disidenti“ či „největší špinavostí v dějinách Československa, která je srovnatelná s Mnichovem“

Ve volbách v červnu 1990 sice republikáni ještě neuspěli. O dva roky později získali křesla jak ve Federálním shromáždění, tak 14 mandátů v České národní radě, která se v roce 1993 transformovala na Poslaneckou sněmovnu. Ve volbách v roce 1996 republikáni ještě posílili a získali 18 mandátů. Ve sněmovně na sebe republikáni poutali pozornost především nacionalistickými či protiromskými výroky a obstrukcemi.

Například na začátku roku 1997, když Parlament jednal o česko-německé deklaraci, prohlásil Sládek na protestní demonstraci mimo jiné, že „můžeme litovat jen toho, že jsme Němců zabili ve válce málo“. Demonstranti posléze zapálili německou vlajku. Za svoje výroky byl Sládek následně zbaven imunity a trestně stíhán, nakonec jej však soud zprostil obžaloby.


Volby v roce 1998 vyřadily republikány ze sněmovny, což odstartovalo jejich pozvolný úpadek. Sládek, který během své politické kariéry třikrát neúspěšně kandidoval v prezidentských volbách, byl po odchodu z vrcholné politiky mimo jiné místostarostou a krátce i starostou brněnské městské části Útěchov.

V květnu 2008 se část republikánského hnutí v Česku sloučila opět pod hlavičkou Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa se staronovým předsedou Sládkem v čele. Strana chce kandidovat v letošních volbách, její preference jsou zatím pod rozlišovací schopností agentur.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...