Praha - Tvůrce umělého člověka Golema, pražský rabín Jehuda ben Becalel, známější jako rabi Löw, proslul jako jeden z největších židovských učenců své doby. K odkazu židovského rabína, který se osobně setkal s císařem Rudolfem II., se hlásí různé směry judaismu. Rabi Löw napsal řadu výkladů talmudu a dalších posvátných textů, zvláštní pojednání věnoval třeba jednotlivým židovským svátkům. Byl také filozofem, kterého uznával tehdejší nežidovský svět. Jeho pojetím etiky se židé řídí dodnes. Löwově osobnosti a jeho odkazu je věnována rozsáhlá výstava, kterou v srpnu otevřeli v Císařské konírně Pražského hradu a již spolupořádá Židovské muzeum v Praze.
Rabi Löw proslul zejména svým pedagogickým působením, při kterém nedbal na osnovy, ale vycházel z možností a potřeb svých žáků. V tradiční židovské literatuře je znám také jako Maharal, což je zkratka vzniklá z počátečních písmen hebrejských slov Morenu ha-rav Liva – náš učitel rabi Liva. Jeho přístup k učení inspiroval Jana Ámose Komenského.
Jehuda ben Becalel pocházel z vlivné rabínské rodiny, o jeho dětství a dospívání ale neexistují spolehlivé prameny. Rok a místo jeho narození se v různých literaturách liší. Různé jsou rovněž místa jeho studií. Některé zdroje tvrdí, že studoval v Ješivách v Polsku a Německu, jiné zase, že se vzdělával zejména sám. Jisté je ale to, že se v roce 1553 stal vrchním moravským zemským rabínem v Mikulově. Tehdy mu bylo něco okolo třiceti let.
V Praze působil Jehuda ben Becalel až do smrti
Po dvaceti letech odešel rabi Löw do Prahy. V hlavním městě působil s většími či menšími přestávkami až do konce života. Koncem 16. století se stal vrchním zemským rabínem českého království i vrchním pražským rabínem. O jeho působení v Praze se vypráví řada legend, o jejichž pravdě se spekuluje. Jedna je ale jistá, v únoru 1592 se na Pražském hradě konala netradiční schůzka, či přesněji audience. Císař Rudolf II. rabína přijal, a tak se spolu bavili tváří v tvář. Podle pověstí se oba muži setkali ještě několikrát a rabín prý císaři ukázal část svého spiritistického umění.
Další známou pověstí je příběh o Golemovi. Umělého člověka z hlíny prý rabín stvořil roku 1580, aby ochránil židovské ghetto před pogromy. Nakonec se ale homunkulus stal nebezpečným pro samotné židy a rabi Löw jej podle legendy zneškodnil a nechal pohřbít na půdu Staronové synagogy. Tam je prý dodnes, ačkoli jej pátrači nikdy nenašli. Je to ale právě příběh o Golemovi, který láká do Prahy většinu turistů, směřujících k rabínovu hrobu na Starém židovském hřbitově. Podle starého zvyku tam návštěvníci zanechávají kvitl, malý stočený papírek s přáním.
