Praha - Skupina inženýrů, která počátkem 50. let vyvíjela v přísném utajení nové nákladní auto pro československou armádu, rozhodně netušila, že jejich výtvor ve vojenských garážích přežije rok 2000. Vojenský třítunový speciál z vysočanské Pragovky, tedy Pragu V3S, řídily během vojenské služby tisíce mladých mužů. Nenáročný a houževnatý vůz ale našel své místo i v zemědělství nebo na stavbách.
Konstrukce a příprava výroby tehdy zabraly rekordně krátkou dobu - od první čáry na rýsovacím prkně k sériovému automobilu uplynulo necelých 20 měsíců. Prototyp přitom vyjel z dílen jen pět měsíců poté, co národní podnik Praga dostal v srpnu 1951 za úkol vyvinout střední nákladní automobil do těžkého terénu. Daleko ale nedojel, pamětníci vzpomínají, že už na dvoře mu prasklo ložisko spojovacího hřídele. Drobná závada ale osud nového vozu nemohla ovlivnit, následovaly zkoušky prototypů, po kterých automobil doznal jen několika změn.
„Praga V3S je velmi originální a velmi šťastná konstrukce, která tehdy sloučila to nejlepší co mohla nabídnout Praga a Tatra, která dodala do V3S vzduchem chlazený motor, který byl schopný startovat i v mínus čtyřiceti stupních,“ uvedl v Dobrém ránu redaktor časopisu Auto Tip Zdeněk Vacek.
Je to spolehlivé a snadno opravitelné vozidlo, které využívala i armáda při 1. válce v Zálivu, doplnil Vacek. Armáda jich dosud používá přes 1200.
Terénním vlastnostem „véesky“ se vyrovná jen málokterý novější dopravní prostředek - automobil se může brodit metrem vody, problémy mu nedělá ani kolmá překážka vysoká 40 centimetrů. Daní za výborné terénní vlastnosti je ale pohodlí - ať už řidiče nebo dalších lidí, kteří v armádě obvykle jezdili na sklopných dřevěných lavicích na korbě. Kvůli koncepci i umístění motoru, který je pod kabinou mezi řidičem a spolujezdcem, se o „vétřiesce“ právem říká, že v zimě netopí a v létě je v ní vedro. Automobil je také hlučný, delší cesta v posádce vyvolá touhu po špuntech do uší a typický zvuk prozradí „vejdu“ na stovky metrů. Řízení pak vyžaduje „celého muže“ - Praga V3S má sice poměrně výkonné vzduchové brzdy, chybí jí ale posilovač řízení. V době svého vzniku bylo řízení V3S hodnoceno jako velmi zdařilé, používalo speciální soukolí a speciální konstrukci převodky.
Během dlouhých let výroby prošla Praga V3S jen lehkými modifikacemi, větší změny se uskutečnily až na počátku 80. let, když už se automobil vyráběl v Bratislavských automobilových závodech (BAZ). Poslední vozy vyjely z BAZ v roce 1990, i když výroba měla oficiálně skončit už o dva roky dříve.
Kariéra nezdolného vozu ale tím ještě nebyla ukončena - ještě později (v roce 2002) se nové vozy vyráběly ve Vojenském opravárenském podniku v Přelouči (kde dostaly vodou chlazené motory Avia) a také v Benešově, jinde zase procházely automobily rozsáhlými modernizacemi.
