Praha - Prezidentský slib, vojenská přehlídka a projev k občanům na nádvoří Pražského hradu, po čemž následují gratulace od politiků a dalších osobností veřejného života. To jsou tradiční rituály provázející inaugurace českých a předtím československých prezidentů. Během let se ale některé zvyklosti měnily, především prezidentský slib se upravoval podle momentální politické situace.
Prezidentský slib se měnil podle politické situace, jen Havel skládal tři různé přísahy
První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl zvolen v nepřítomnosti a inaugurace se konala v prosinci 1918. Slib přečetl předseda Národního shromáždění a Masaryk pouze odpověděl: „Slibuji.“ Obdobný průběh byl i v letech 1920 a 1927, pouze tentokrát slib četl vždy předsedající schůze.
V roce 1934 se volba prezidenta i následný ceremoniál přesunuly z Rudolfina do Vladislavského sálu Pražského hradu. Změnil se i způsob inaugurace - celý text přednesl sám prezident, což v té době již vážně nemocnému Masarykovi činilo značné obtíže. Stejným způsobem složil slib o rok později ve Vladislavském sále také Edvard Beneš.
Další prezidentská volba v listopadu 1938 se vrátila do Rudolfina. Zde také Emil Hácha složil přísahu a den poté se konala děkovná bohoslužba Te Deum v katedrále sv. Víta. Při inauguracích Masaryka a Beneše se církevní obřady nekonaly. Po druhé světové válce byl v roce 1945 nejprve Beneš potvrzen ve funkci prezidenta a v červnu 1946 byl znovu zvolen a uveden do funkce ve Vladislavském sále.
Všichni komunističtí prezidenti v období 1948 až 1989 skládali slib ve Vladislavském sále, jeho obsah i forma se však měnily. Klement Gottwald v červenci 1948 sliboval, že bude konat své povinnosti „v duchu lidově demokratického zřízení podle vůle lidu a v zájmu lidu“. Gottwald pak šel jako jediný komunistický prezident na mši do katedrály sv. Víta.
Stejný slib pronesl Antonín Zápotocký (1953) a v roce 1957 i Antonín Novotný. V roce 1960 byla přijata nová ústava a do názvu státu se dostalo slovo „socialistická“. Při znovu zvolení Novotného v roce 1964 tedy poprvé zaznělo: „Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice a věci socialismu.“
Tuto přísahu pronesl v roce 1968 i Ludvík Svoboda, o pět let později při jeho druhé inauguraci již ale slib četl opět předseda schůze. Tím byl místopředseda Federálního shromáždění Ján Marko, díky němuž zazněla v této situaci poprvé slovenština. Stejnou řečí, ale již opět osobně, pronášel prezidentský slib třikrát v letech 1975, 1980 a 1985 Gustáv Husák.
Rekordmanem v počtu různých prezidentských přísah je Václav Havel. V prosinci 1989 sliboval ještě věrnost Československé socialistické republice (fráze o „věci socialismu“ ale byla vypuštěna), v červenci 1990 České a slovenské federativní republice a v únoru 1993 po rozpadu Československa již přísahal České republice.
Samotné ceremoniály spojené s Havlovou inaugurací se konaly ve Vladislavském sále a v letech 1989 a 1993 se sloužila v katedrále sv. Víta bohoslužba Te Deum. Inaugurace v roce 1993 byla výjimečná počtem čestných hostů - přijeli například prezidenti Richard von Weizsäcker (Německo), Thomas Klestil (Rakousko), Lech Walęsa (Polsko) a Arpád Göncz (Maďarsko).
Inauguraci Václava Klause 7. března 2003 neprovázel církevní obřad. Klaus složil slib na společné schůzi parlamentu ve Vladislavském sále, poté na nádvoří pozdravil občany a vykonal vojenskou přehlídku. Ještě před inaugurací položil kytici k Masarykově soše na Hradčanském náměstí.