Praha - Je považován za Usámu bin Ládina 70.–80. let, býval nejhledanějším teroristou planety, osobně se přihlásil ke stovce teroristických útoků, při nichž zahynulo na dva tisíce lidí, a sám se dokonce chlubil tím, že zabil patnáct set lidí ve jménu spravedlivého světa. Řeč je o samotném Iljiči Sánchezovi Ramirézovi, alias Carlosovi nebo také Šakalovi. Kdysi přesvědčený marxista, nyní horlivý islamista. Také ale okouzlující společník, muž milující dobré pití a zejména krásné ženy. Říká se, že jednou ze zemí, kde Šakal v době své největší slávy pobýval, bylo také Československo. A tomu, co vlastně Šakal dělal v Československu, se věnoval reportér Stanislav Motl v cyklu ČT Stopy, fakta, tajemství.
Po stopách Šakala u Vltavy…
Pobyt Šakala v Čechách dokazují tajné snímky z roku 1986, na nichž je Carlos, tedy Iljič Sanchéz Ramiréz, například na pražském ruzyňském letišti. Všechno začalo v roce 1990, kdy se objevila útlá složka s názvem Turista, včetně dvou fotografií. Turistou byl jistý novomanžel, který přijel do Československa se svojí krásnou ženou. Tou byla Magdalena Koppová, někdejší Šakalova manželka a matka jeho dcery a také autorka knihy Roky teroru – Můj život po boku Carlose, kterou vydala v roce 2007.
Na otázku reportéra listu Der Spiegel, co jí na Carlosovi alias Šakalovi vlastně tolik fascinovalo, Koppová odpověděla: „Byl neuvěřitelně okouzlující a přátelský. O všechno se uměl postarat. Je ale také mistrem v podvádění a v manipulaci s lidmi. Kromě toho je ale velmi inteligentní a vzdělaný. Hodně čte, má hodně znalostí a hovoří pěti jazyky. Je to silná osobnost a velmi dobrý řečník. Byl vlastně jako bůh Janus, starořímský bůh několika tváří…“
A kdo je Carlos a proč se mu Šakal říká?
Původem Venezuelec, který se narodil v roce 1949 ve Venezuele. Narodil se takříkajíc do zlaté klece. Jeho otec byl velice úspěšný advokát, byl to milionář a zároveň byl revolučně smýšlející. Žil v Londýně, kde se naučil brilantně anglicky, a také v Sovětském svazu, kde poznal tase ruštinu. A proč se mu vlastně říká Šakal? Odpovídá Marian Brzybohatý: „To je přezdívka, která vznikla více méně náhodou. Když Forsyth napsal svoji knihu o atentátu na francouzského prezidenta Den pro Šakala, tak jeden z francouzských novinářů ho tímto jménem nazval a on si potom tu přezdívku osvojil, takže to byla náhodná shoda okolností.“
Proč zrovna Praha? Jinde už ho nechtěli…
Carlos s manželkou přiletěli 10. června 1986 časně ráno, měli syrské pasy a nebyli v Praze poprvé. Zejména Carlos si Prahu zamiloval. V některých restauracích či barech byl jako doma, například Bar Zlatá Praha. Do Prahy přiletěl v době, kdy země sovětského bloku, z nichž některé ho významně podporovaly, například Maďarsko, o něho již nestály.
Carlosova žena, která byla v té době v sedmém měsíci těhotenství, ve své autobiografii tvrdí, že přistání v Praze předcházely krátké zastávky ve Varšavě, Moskvě či Budapešti. Nikde je však už nechtěli. „Carlos považoval za možné, že bychom mohli být případně úspěšní v jedné zemi východního bloku, v Československu… Avšak také na letišti v Praze jsme se setkali s problémy při kontrole pasů. Nechali nás čekat. Když už jsme nakonec úplně ztráceli naděje, dostali jsme konečně povolení pobytu na dva dny a mohli jsme opustit letiště.“
Nicméně, jak podotýká Andor Šándor, bezpečnostní poradce pro terorismus, Šakalův pobyt v Československu nebyl zdaleka tak idylický. „Nevěřím, že tehdejší státní bezpečnost by byla tak naivní a člověka jeho nechvalné pověsti by nechala běhat na území Československa s tím, že by neměla mít tušení, co tu dělá…“
V Praze pod neustálou kontrolou… Nakonec musel odjet
Ze zprávy o Carlosově pobytu v Praze vyplývá, že v Československu nebyl sám. Měl u sebe doklady na jméno Walter Walid a kromě manželky ho doprovázel i Radwand Fárids. Všichni tři teroristé byli pod neustálou kontrolou, neprodloužili jim víza, a navíc byl požádán vedoucí diplomatické mise Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) o pomoc při ukončení pobytu Carlose v Praze. Právě budova mise OOP v Praze byla cílem Šakalovy návštěvy v Praze.
Objevil se mimo jiné i na syrském velvyslanectví, kde ke svému nemilému překvapení uslyšel, že má Prahu co nejrychleji opustit. Nicméně podle dostupné dokumentace Carlos i tak vytrvale odmítal z Prahy odejít. Šakalova žena k tomu ve své knize dodává: „Jakmile vypršela naše lhůta na pobyt, zaklepali na dveře dva muži z české tajné služby a chtěli hovořit s Carlosem. Carlos je uctivě pozval dovnitř a objednal po všechny kávu a koňak. Muži nechodili dlouho kolem horké kaše. Měli jsme okamžitě opustit zemi, protože včera přicestovalo francouzské komando, které nás mělo dostat. Řekli nám, že jsou ochotni pomoci, abychom se rychle připravili na cestu, a dokonce nám nabídli odvoz autem na letitě, a že nám pomohou zmizet, než se dostaneme do bezvýchodné situace.“
Dokumentace k návštěvě Carlose ale tvrdí něco trochu jiného. Mělo jít údajně o lest, jak dostat Šakala z Československa. Carlos - Šakal prý okamžitě, třebaže nerad, souhlasil s odletem. I tak se ale podle Motla naskýtá otázka: Je možné, že o Šakalově pohybu, třeba i v Československu, nevěděli třeba zrovna Francouzi, kteří mu, zejména ve druhé polovině osmdesátých let, byli, společně s agenty izraelského Mossadu, neustále v patách?
Stanislav Motl ale šel dál… Setkal se s bývalým pracovníkem francouzské rozvědky, který potvrdil, že francouzská rozvědka o všech Carlosových pražských pobytech věděla. „O tom, že se v červnu 1986 zdržuje Carlos v Praze, jsme se dozvěděli od našich dvou zdrojů, které jsme v Praze měli… Nemohli jsme však absolutně nic dělat, pouze celou záležitost monitorovat. Dovedete si představit, kdyby naše služba zasáhla na území komunistického Československa? Byl by z toho mezinárodní skandál.“
Dostupné dokumenty hovoří o tom, že Carlos Šakal byl v Československu prokazatelně dvakrát. Stanislav Motl nicméně v pořadu uvádí, že návštěv bylo více. Existují dokonce nepotvrzené informace o tom, že v Praze byl ještě v lednu 1994, v době, kdy byl v České republice americký prezident Bill Clinton
Na dokument o Carlosově sledování a o lsti reagoval s úsměvem: „To, že ho tam u vás vystrašili zrovna francouzskou zpravodajskou službou, mě hodně pobavilo. Je vidět, že Carlos z nás měl velký, až panický strach…“
Odpoledne 13. června 1986 všichni tři odlétají. Jejich odlet měl ale znaky útěku. Další zastávkou pro ně byla Moskva, nakonec ale končí v Sýrii. Ale i pro Sýrii se stal dokonce přítěží. Dopaden byl nakonec v Súdánu. Šakalův únos se odehrál v srpnu 1994. Nejhledanější terorista planety byl tedy zatčen, ve Francii odsouzen na doživotí… Carlos - Šakal zůstává dále ve vězení, znovu se tu oženil. A protože se z marxisty stal přesvědčeným islamistou, píše statě o nutnosti světovlády islámu. Jeho bývalá žena Magdalena se stará o uprchlíky a snaží se na něho zapomenout…