Košíky, podložky, tašky, ale i boty a klobouky se dají uplést z kukuřičného šustí. Tradice takového pletení na Moravě zanikla již před desítkami let, po tom, co šustí nahradily jiné, odolnější materiály. Tento starodávný způsob pletařské práce se šustím obnovila maďarská Slovenka žijící v moravských Osvětimanech, paní Rozália Blažková.
Plést začala před 50 lety, kdy ji to naučila sestra. Pochází z maďarské obce Dunaegyhazy, národnosti je však slovenské, a do moravských Osvětiman se vdala v 60. letech. "U nás byla taková oblast, kde se ze šustí hodně pletlo. Kukuřice bylo dostatek, tak tam ta tradice byla." Když paní Blažková zůstala na mateřské, naučila se to taky. A od té doby z šustí vyrábí stále.
„Problém je se šustím – dnes se těžko shání,“ dodává paní Blažková. Něco jí přinesou lidé, kteří doma pěstují kukuřici, ale materiálu je málo. Příprava šustí je u tohoto stylu pletení nejtěžší. Šustí se dá použít jenom z ručně sklizených klasů. Na výrobu jednoho košíčku je někdy třeba i stometrové lano ze šustí. Lano na pletení vzniká postupně vkládáním a stáčením útržků ze šustí. Materiál na výrobu se nedá naplést dopředu. „Šúlat“, jak tomu paní Blažková říká, se musí průběžně.
Když paní Blažková plete několik dní za sebou, tuhnou jí ruce a ztrácí v nich cit. Navzdory tomu pořád plete a snaží se předat své řemeslo dál. Dlouho byla v České republice jedinou, kdo tento styl ovládal. Za poslední roky však paní Blažková vyškolila několik studentek v uherskohradišťském muzeu a věří, že tato tradice na Moravě zůstane živá i nadále.
