Praha – Ačkoli Alexander Fleming objevil penicilin už v roce 1928, praktická medicína si na jeho využití musela počkat ještě čtrnáct let. Teprve 14. března 1942, v době vrcholící světové války, aplikovali toto antibiotikum na svého pacienta dva britští lékaři John Bumstead a Orvan Hess. Historicky první praktické použití penicilinu umírajícímu muži zachránilo život a pro následující roky ukázalo zcela nový směr ve výrobě a používání léčiv.
K aplikaci penicilinu došlo v oxfordské ošetřovně Radcliffe, kde Bumstead s Hessem pracovali, uprostřed druhé světové války ještě před tím, než nacistické Německo došlo historické porážky v bitvě u Stalingradu. Pro vojenské síly Spojeného království proto penicilin v tomto (i v následujícím) období druhé světové války představoval mimořádný přínos, protože výrazně pomohl snížit počet umírajících.
„Obecně máme za to, že uvést nějakou látku do klinické praxe je nesmírně náročný proces, takže tito dva pánové mají tu obrovskou zásluhu, že dokázali penicilin připravovat v takové podobě, která byla klinicky použitelná, kdy ji bylo možné aplikovat pacientům,“ zdůraznil přínos Bumstrada a Orvana Hesse primář oddělení klinické mikrobiologie nemocnice Na Homolce Vlastimil Jindrák.
V Česku se penicilin vyrábí od roku 1944
Možnost praktického využití Flemingova objevu otevřela také cestu k průmyslové výrobě penicilinu, v níž nezameškávalo ani tehdejší Československo. V českých zemích byl penicilin (pod označením BF Mykoin 510) poprvé připraven v roce 1944 v chemicko-farmaceutické továrně Benjamin Fragner v Dolních Měcholupech.
„Nepatřili jsme mezi opozdilce,“ říká Jindrák. „Velmi brzy se tady podařilo výrobu penicilinu zorganizovat a měli jsme i docela vyspělý systém dohledu nad používáním penicilinu i dalších antibiotik. Vznikly tzv. penicilinové stanice, které měly dvě role, jednak dohlížet nad tím, jak se s lékem zachází, ale hlavně vyšetřovat pacienty a zjišťovat, jaké bakterie u nich infekce vyvolávají a jestli je možné je pak penicilinem léčit.“
V posledních letech se ovšem hovoří o soumraku antibiotik, neboť stále roste počet bakterií, které jsou vůči všem známým antibiotikům, a tedy i vůči penicilinu, odolné. „Revoluční záležitost úplně nové skupiny léků, která medicínu neuvěřitelně obohatila, začíná být silně ohrožována tím, že se v nemocnicích i mimo nemocnice objevují bakterie úplně rezistentní ke všem známým antibiotikům,“ upozornil Jindrák. „Když se podíváte na dobu uplynulých 12 let, tak u některých bakterií to jsou až desítky procent navíc těch odolných kmenů, které vidíme u závažných infekcí, které např. souvisí se sepsí.“
