Havana - Když papež Jan Pavel II. 21. ledna 1998 poprvé navštívil Kubu, světová veřejnost mimořádně pozorně naslouchala jeho slovům. „Nechť se Kuba se svými velkolepými možnostmi otevře světu a nechť se svět otevře pro Kubu,“ řekla hlava římskokatolické církve, když přicestovala na svou historickou návštěvu socialistického karibského ostrova.
Nejzjevnějším výsledkem papežovy návštěvy bylo v únoru 1998 propuštění zhruba 300 vězňů, mezi nimi asi 90 politických. Při setkání s kubánskými intelektuály a umělci vyzval papež za přítomnosti Fidela Castra k prosazování demokracie, kterou označil za politický systém „nejbližší lidské přirozenosti“.
Pro svou poslední mši si papež zvolil symbolické místo kubánské revoluce - stejnojmenné náměstí v srdci Havany, které zaplnilo čtvrt miliónu lidí. Papež je vyzval ke změnám a zdůraznil, že „nadešla hodina vydat se po nové cestě“; odmítl ale jak marxismus, tak kapitalismus. Slova „svoboda“, „sociální spravedlnost“, „lidská práva“, „pravda“ a „naděje“ dostala věřící, v jejichž první řadě seděl Fidel Castro a kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez, do takového varu, že projev Jana Pavla II. přerušil dvacetkrát mohutný potlesk.
„Za každé slovo, které jste řekl, dokonce i za ta, s nimiž bych mohl nesouhlasit, Vám, Svatý otče, děkuji,“ řekl při loučení kubánský vůdce Fidel Castro. Uzavřel tak výjimečný týden pro obyvatele ostrova, pro více než 3000 zahraničních novinářů, kteří po letech dostali víza k návštěvě Kuby, pro kubánské emigranty, kteří se vrátili domů na několik hodin, aby se mohli zúčastnit papežovy mše v Havaně.
