Vanavara (Rusko) - Neobydlená oblast tajgy podél řeky Podkamenná Tunguzka je pověstná expozí mohutné kosmické bomby. O původu a velikosti výbuchu se až dodnes vedou rozdílné názory. Průlet "tunguzského meteoritu" atmosférou způsobil tehdy škody po celém světě. Na objasnění této katastrofy pracuje už třetí generace vědců. Obrovský výbuch byl slyšet až na vzdálenost jednoho tisíce kilometrů. Následkem ohromné tlakové a tepelné vlny padlo k zemi v sibiřské tajze kolem 60 milionů stromů. Na ploše o rozloze větší než dva tisíce kilometrů čtverečních byly stromy vyvrácené a polámané, v ohnisku exploze zcela spálené.
Lesní požár byl viditelný i ze vzdálenosti několika set kilometrů. Popel v oblasti výbuchu padal jako černý déšť. Několik nocí po výbuchu byly na obloze pozorovány světelné efekty podobné polární záři. Lidé v blízkých oblastech utrpěli popáleniny pokožky, které se prý jen obtížně a velmi dlouho hojily.
Otřesy půdy byly zaznamenány prakticky po celém světě. Asijské seizmické stanice je zaznamenaly jako zemětřesení o síle pět stupňů Richterovy stupnice a tlakovou vlnu detekovaly barometry po celé zeměkouli. Síla výbuchu se pohybovala v širokém rozpětí od 10 do 25 milionů tun trinitrotoluenu (TNT). V některých pramenech je dokonce uváděno až 50 Mt TNT.
V místě katastrofy ale nebyl nalezen kráter ani kameny mimozemského původu, proto byl přijat názor, že se těleso pravděpodobně následkem silného tření a vysoké teploty rozpadlo a roztavilo už v atmosféře. Co tedy vlastně nad Sibiří explodovalo, není dodnes zcela objasněno.
V loňském roce sice skupina italských geologů publikovala článek, ve kterém tvrdili, že dlouho hledaný kráter nalezli, ale jejich hypotéza zatím nebyla potvrzena. Podle nich je tím kráterem zhruba třísetmetrové jezero Čeko, vzdálené asi osm kilometrů od epicentra výbuchu.
