Los Angeles - Slavný americký filmový režisér a herec George Orson Welles 10. října 1985 zemřel na srdeční záchvat v plné práci. Byl pohřben ve Španělsku. Narodil se 6. května 1915 do rodiny úspěšného vynálezce a továrníka Richarda Heada Wellese. Matka byla koncertní klavírní virtuoska, ale zemřela, když bylo Orsonovi 9 let. S otcem pak procestoval svět. Ve 13 letech jej stále více alkoholismu propadající otec poslal do internátní Toddovy školy ve Woodstocku ve státě Illinois.
Orson v šestnácti letech odešel do Irska, kde v dublinském Gate Theatre ztvárnil svou první divadelní roli ve hře Hamlet. Vydržel zde rok a opět vyrazil na cestu, tentokrát do Maroka, odkud se vydal do Španělska, kde si vydělával psaním brakové literatury, a dokonce zkoušel i toreadorské umění.
Welles začal hrát divadlo, ale zvrat v jeho kariéře mu přinesl rozhlas a poději film. V roce 1934 natočil svůj první krátkometrážní film The Heart of Age a také se oženil s Virginií Nicholsonovou, se kterou měl dceru Christopher. O tři roky později založil spolu s Housemanem The Mercury Theatre, ve kterém inscenoval např. Shakespearova Julia Caesara. Jeho režijním debutem byl ale Macbeth, kterého nastudoval pro černošské lidové divadlo.
Od roku 1938 se Welles s herci ze svého divadla angažoval v show The Mercury Theatre on the Air, která byla vysílána na stanici CBS a ve které uváděl rozhlasové hry. Nejvýznamnější byla inscenace knihy H. G. Wellse Válka světů z roku 1938, která byla prezentována prostřednictvím běžných zpravodajských metod. Welles se ujal role rozhlasového reportéra, který v krátkých několikaminutových zprávách, mezi něž byla vkládána pěvecká a hudební čísla, informoval o mimozemské invazi na planetu Zemi.
Welles působil tak přesvědčivě, že statisíce lidí na západním pobřeží Spojených států propadly panice a prchaly do vnitrozemí. Několik lidí dokonce v očekávání konce lidské civilizace spáchalo sebevraždu. Válka světů, míněná původně jako halloweenský žert, se stala nejslavnější rozhlasovou hrou všech dob.
Občan Kane byl první a nejlepší, přesto ve své době propadl
OBČAN KANE (1941), k němuž Welles spolu s Hermanem J. Mankiewiczem napsal scénář, režíroval jej a hrál v něm hlavní roli, byl jeho prvním celovečerním filmem. Na svou dobu byl film vysoce umělecky stylizovaný a 25letý Welles v něm hrál miliardáře Charlese Fostera Kanea od boháčových dvaceti let až do smrti. Americký mediální magnát William Randolphu Hearst pojal podezření, že on je předobrazem hlavní postavy a rozpoutal proti snímku mediální válku. Film se stal propadákem, prodělal 150 tisíc dolarů. Alespoň částečným zadostiučiněním mohlo být Wellesovi získání Oscara za scénář.
I jeho druhý film THE MAGNIFICENT AMBERSONS stihl podobný osud, ale ne vinou režiséra. Produkční společnost ze strachu z další blamáže za nepřítomnosti Wellese snímek sestříhala (zkrátila jej o 43 minut!) a uvedla do kin. Welles byl spolu se svými herci vyhozen z RKO. Svůj talent znovu prokázal až filmem DÁMA ZE ŠANGHAJE (1948), ve kterém s ním pod jeho režií hrála jeho druhá manželka a matka jejich dcery Rebeccy Rita Hayworthová, se kterou se však nedlouho po natáčení rozvedl.
V roce 1948 začal točit shakespearovskou filmovou trilogii. Ale první Macbeth opět nebyl divácky úspěšný, Welles odjel do Evropy. Ve Francii natočil The Tragedy of Othello: The Moor of Venice (1952), který vyhrál v roce 1952 Grand Prix v Cannes.
Roku 1955 se potřetí oženil. Paola Moriová hrála v jeho filmu MR. ARKADIN (1955) a porodila mu další dceru Beatrice. O tři léta později, roku 1958, se vrátil do Hollywoodu, aby zde natočil snímek, který je považován za oficiální závěr série filmů noir, DOTEK ZLA. Byl to Charlton Heston, v té době herecká hvězda, který si přál hrát pod jeho taktovkou, a proto jej silou své osobnosti prosadil na režisérský post. Představitelé studia Universal pak museli mít trochu rozporuplné pocity, protože ve Spojených státech snímek sice - jak jinak - propadl, ale získal ocenění na bruselské světové výstavě.
Ve své filmařské činnosti pokračoval Welles znovu v Evropě. Ve Francii vytvořil adaptaci známé knihy Franze Kafky PROCES a roku 1965 zakončil svou výše zmíněnou trilogii španělsko-švýcarským koprodukčním snímkem CAMPANADES A MEDIANOCHE (1965). Do USA se definitivně vrátil na samém začátku sedmdesátých let. V roce 1975 si pak napsal a zrežíroval polodokumentární film F for Fake, který je jeho posledním celovečerním dílem.
Roku 1975 mu Americký filmový institut udělil ocenění za celoživotní dílo a v roce 1984 mu The Directors Guild of America (volně přeloženo americká asociace režisérů) projevila nejvyšší možné uznání, když mu přidělila D. W. Griffith Award.
