Praha - Těžko chápat, jakým kouzlem si herec, zpěvák a režisér Oldřich Nový dokázal podmanit zástupy obdivovatelek - kdykoli se objevil na jevišti či filmovém plátně, nejedno ženské srdce se rozbušilo. V jeho postavách se snoubila nonšalantnost světáka i horoucnost upřímného milovníka, který má navíc smysl pro humor a sebeironii. Nejznámější rolí Nového je bezpochyby Kristián alias Alois Novák, který jednou za měsíc uniká z šedého stereotypu do Orientbaru, kde krásné ženě zpívá, že „nejkrásnější jen je dnešní den“.
Poprvé se ve zvukovém filmu Oldřich Nový objevil v roce 1934 jako lupič, ovšem elegantní kavalír. Od salonních podvodníků se brzy dostal k rolím šarmantních džentlmenů, které byly vlastní jeho naturelu. V repertoáru měl i úředníky, kteří vypadali ušlápnutí, ale životem proplouvali s úsměvem a nadhledem. Vynikající komediální duet vytvořil několikrát například s Natašou Gollovou, mimo jiné v první české crazy komedii Eva tropí hlouposti či v podobně bláznivé veselohře Roztomilý člověk. Smysl pro humor prokázala vedle něj i Lída Baarová jako Dívka v modrém.
Největší Nového láskou ale bylo divadlo, zejména komorní hudební komedie, které zasvětil téměř celý svůj život. Tento sen se mu splnil v roce 1918, kdy získal angažmá v divadle v Ostravě. Již následující sezonu se dostal do brněnského Národního divadla, kde se zanedlouho stal šéfem operety. K tomu stále hrál, zpíval, psal libreta a scénáře, režíroval a občas jezdil pro inspiraci zejména do Paříže. Šestnáct brněnských let bylo pro Nového nejšťastnějším obdobím života, toužil ale po změně. Proto se v roce 1935 rozhodl pro nejistou pražskou půdu.
Ještě týž rok založil vlastní soubor v Novém divadle (ve Stýblově pasáži), jemuž v konkurenci blízkých divadel Osvobozeného či Vlasty Buriana upadala návštěvnost. Nový zapůsobil vkusem, šarmem a inteligentní ironií a publikum si získal doslova bleskově - především dámy, které do hlediště vodily své muže za poučením, jak se k ženě chovat. Herectví bylo jen špičkou ledovce, který zahrnoval též organizování chodu divadla, práci autorskou, dramaturgii, režii. A k tomu tak tři filmy ročně.
Neobyčejné pracovní nasazení Nový bravurně zvládal velkou měrou díky své ženě, umělecké fotografce Alici Wienerové, která pro něj fotografovala představení, pomáhala mu vybírat hry, jež překládala, a organizovala propagaci divadla. Nový svou ženu velmi miloval. Za okupace se s ní odmítl rozvést, a oba tak pro její židovský původ strávili několik měsíců v koncentračním táboře. Měli štěstí - přežili a vrátili se k dceři Janě, o níž se mezitím starala herečka Hana Vítová.
Po válce se pro noblesního džentlmena ve filmu jen těžko hledaly role. Přesto si jako člověk „rozemletý dobou“ ještě v několika filmech zahrál. Nezapomenutelný zůstane jeho emeritní taneční mistr ve Světácích či ve své poslední roli účetního Koníčka v televizním seriálu Taková normální rodinka.
