Vůně novinového papíru měla pro mě vždy větší poutavost než novinky od Hugo Bosse. Listoval jsem jimi (a špinil se písmenky) už coby nezletilý, na gymnáziu pak začal cestou do školy kupovat nová vydání s potřebou vědět víc. Pak ale nastal obrat…
Jako cestou zlínskou vrchovinou, i se čtením novin se pohybuji nahoru a dolů. Chuť být v obraze mě neopouští, jen koriguji uzávěr – množství, kolik informací do sebe pustím. Není tomu ani měsíc, kdy jsem začal znovu přehodnocovat své odmítavé postavení. To se zrodilo z nasycenosti a taky touhy se zajímat skutečně jen o to podstatné. A je pro mě tak důležité vědět o tom, co se u nás a ve světě děje? Není lepší si raději ráno místo novin vzít ke kávě knihu?
Po období půstu jsem začal zvažovat, že si jedny z českých novin předplatím. Ne tedy v tištěné podobě, na to jsem až moc rozcestovaný (a současně pohodlný), ale ve verzi pro iPad. Jejich verze se mi opravdu líbí, zkusil jsem aktivovat čtrnáctidenní odběr zdarma a… potvrdil si schizofrenní postoj.
Když už člověk investuje do nákupu novin, chce je – pokud možno – celé přečíst. Jenže pak si odkrajuji z času, který bych mohl věnovat čtení něčeho užitečnějšího. Ne, není to rouhání. Opravdu mám rád přehled o dění kolem sebe, na straně druhé i tak mi činí problém si utrhnout chvíle na čtení beletrie. Zatím jsem bohužel ve stavu „kdo s koho“, a proto jako oběť padly noviny.
Sehrál zde i další aspekt. Má smysl kupovat noviny, když existují zpravodajské portály a specializovaná televizní stanice dostupná z mobilu i tabletu?
Zajímalo mě, jak se rozhodují ostatní, oslovil jsem tedy komunitu na sociální síti Twitter. Do ankety se zapojilo 356 lidí, přičemž se mi potvrdilo očekávané: 66 % (celkem 234 jedinců) si vystačí právě s online zpravodajstvím. Ještě než ve statistice došla řada na čtenost jednotlivých titulů, zaškrtlo 57 lidí (čili 16 %) variantu, že se zpravodajství vyhýbá. Zbytek představuje ty, kteří si některé noviny kupují.
Nenechal jsem se však příliš ovlivňovat a zkoušel jsem si během dvou týdnů gratis stahovat do tabletu nová vydání nejmenovaných novin. A ano, stalo se to, že jsem ráno nahlédl na titulku, maximálně pak prolistoval jednotlivé rubriky a… nečetl. Nechci, aby to vyznělo, že si práce novinářů nevážím, že bych snad orodoval za zrušení, ale tak nějak jsem se utvrdil, že si vystačím s jedním týdeníkem a občasným/letmým pohledem na zpravodajský web.
Přesto to neznamená, že bych touhu číst noviny měl menší. Jen ta intenzita uspokojení byla malá. Kladu si totiž otázku, do jaké míry má smysl dnes de facto dublovat obsah webových zpravodajství. Ta jsou aktuální a dostupná zdarma. Můžu si porovnat informace různých redakcí.
Když tak čtu či prohlížím (tištěné) noviny, nepřijde mi, že by nabízely o poznání větší hodnotu. Opravdu jen výjimečně jsem zavadil o téma, na které by bylo nahlíženo z různých úhlů, a nescházel širší kontext. Komentářů bývá také poskrovnu, protože většinou se autoři odstěhovali na specializovanou blog sekci daných zpravodajských portálů.
Velmi laicky si dovolím svoji nepotřebu noviny číst odůvodnit právě jakousi neschopností novin najít nový koncept – duši i tělo. Ve zcela jiné době působí totiž přiospale a potěší vás jen tehdy, pokud se rádi dotýkáte novinového papíru (pozor: vůně už není to, co bývala…). I proto mě výsledky mé drobné ankety nepřekvapují.
