V nejvyšším vedení Severoatlantické aliance vůbec poprvé v historii usedne Čech. Tím Čechem bude bývalý ministr obrany, současný náměstek místopředsedy vlády a budoucí náměstek generálního tajemníka Severoatlantické aliance pro obranou politiku Jiří Šedivý. Právě on byl hostem Františka Lutonského v rubrice Dobrého rána Profil z 1. srpna.
Už víte, kdy nastoupíte?
Možná někdy koncem září, začátkem října.
Jak si odpovíte na otázku, proč jste to výběrové řízení vyhrál právě vy? Trvalo přes půl roku, bylo tam dvacet špičkových uchazečů?
Nevím, jestli tam bylo dvacet špičkových uchazečů, ale generální tajemník usoudil, že asi já budu tou nejvhodnější osobou, a nakonec si mne vybral.
Kdy jste se do tohoto výběrového řízení přihlásil? Ještě v době, kdy jste byl ministrem?
Ne, ne. Nicméně v té době vznikla ta myšlenka na Ministerstvu zahraničních věcí. Výběrové řízení bylo pak vyhlášeno někdy v únoru. A tehdy tedy Česká republika prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí nabídla mne.
Bylo to více než půlroční výběrové řízení. Co bylo jeho součástí?
Nejdřív se posílá podrobný životopis a k tomu jsem ještě napsal na dvě stránky svoji vizi, co bych chtěl v tomto oboru učinit, což shrnout na dvě stránky bylo velice těžké. Potom se z dvaceti kandidátů vybírají do užšího kola tři. Šli jsme do testovacího centra soukromé společnosti, která se zabývá výběrem manažerů. Tam nás týden testovali - komunikační, analytické a manažerské schopnosti. Všechny tyto informace šly potom přímo na sekretariát generálního tajemníka. Pozval si nás ještě na pohovor, což bylo minulý čtvrtek, po něm (v pondělí) jsem dostal telefonát, že mám tuto nabídku.
To bylo výběrové řízení. Teď se ale začnou naplňovat ony dvě stránky vašeho projektu. Budete muset zapomenout na český dres, jestli se nemýlím?
Zcela jistě. Ve chvíli, kdy vstupuji do takovéto organizace, tak přestávám být formálně Čechem a jsem loajální vůči té organizaci.
Můžete zmínit vaše představy, co ve vaší funkci budete dělat?
Zkusím to. Ta oblast je skutečně velmi složitá, jde o divizi obranné politiky a plánování, kde je asi sto lidí. Je to takové základní pojítko, software Severoatlantické aliance. Vytvářejí se tam strategické koncepce – představa o tom, v jakém světě žijeme, jaká jsou a budou ohrožení a jak jim čelit. Na základě toho vznikají poměrně komplexní plány, které dávají dohromady rezervoár sil z oněch šestadvaceti členských států – definuje se, jaký typ sil chceme mít. Potom se tam také dělá každoroční vyhodnocování jednotlivých národních obranných plánů, z čehož vznikají určitá doporučení. Je to velice rozsáhlá práce.
Největší hrozbu pro Severoatlantickou alianci můžeme teď vidět kde?
Jednoznačně je to terorismus a pro Severoatlantickou alianci z toho vyplývají především zahraniční mise a operace zejména v zemích, které podporují nebo podporovaly teroristy nebo které mají tak slabé režimy, že se v nich teroristé mohou uchytit.
Kde je hlavní úkol aliance? Když se podíváme na situaci v Iráku, kde se aliance stará jen o výcvik armády.
Největší operace je Afghánistán, kde je dnes kolem 35 tisíc vojáků, to je klíčový test aliance. Je to velice náročná operace.
V Afghánistánu má NATO za úkol zajištění bezpečnosti. V současné době se nedá říci, že by se zrovna moc dařilo?
To byste se divil. Když se podíváte na všechna data, která popisují, kolik bylo například úspěšných projektů výstavby škol, různých občanských infrastruktur v rámci působení NATO, jak dnes stát relativně funguje - byly tam relativně svodné volby, tak je to velký rozdíl oproti době před čtyřmi lety. V médiích však samozřejmě vidíme jen ty negativní stránky, neúspěchy.
Vidíme sílící růst hnutí Taliban, například?
To je jiná věc. Už před rokem a půl bylo vidět, že se Taliban zkonsolidoval, což je díky tomu, že na pákistánské straně hranice je kmenová oblast, kde mají talibanci volnou ruku. Mají tam výcvikové tábory a pronikají z toho jihovýchodního směru do Afghánistánu – je to velký problém.
Na starosti budete mít vojenské plánování, strategii na nějakých dalších pět, šest let. Nebudete dávat dohromady obranné koncepce jednotlivých států a zaměřovat se při tom na Afghánistán a Irák?
Máte pravdu v tom prvním, v podstatě se jedná o koncepční a plánovací práci. Nicméně jednotlivé státy si to dělají samy a aliance vytváří spíše takový rámec, určité obecnější směrnice. Operace má na starosti jiná divize.
Budete tedy nějakým způsobem úkolovat Českou republiku?
Ne úkolovat, NATO není Varšavská smlouva, neúkoluje, nicméně dává určitá doporučení. Někdy ta doporučení mají poměrně důraznou formu.
Jedním z těch doporučení bude třeba i to, aby Česká republika přispívala více do sil rychlé reakce NATO?
Česká republika doposud přispívala poměrně dobře a kvalitními silami. Problém vidím spíše ve snižování výdajů na obranu a především v tom, jak se s nimi nakládá. Dovedu si představit, že za současných 1,6 procenta HDP se toho dá udělat mnohem, mnohem více, než se toho dělá. Když by tento resort nebyl takovým molochem, když by tam nebyla celá řada parazitujících organizací připojených na strukturu, které vysávají prostředky, které by měly být určeny na rozvoj vojenských sil.
Nemluvíme jen o České republice. Ta propast mezi Spojenými státy a Evropou se zvětšuje. Dokázal byste si v nové funkci představit, že vydáte doporučení členským státům NATO, aby dávaly pro příštích pět let nějakou fixní částku na armádu?
To doporučení existuje, dokonce je to takový závazek, který si dali ministři obrany v ministerské směrnici z června loňského roku. Jsou tam doporučena dvě procenta z HDP, což plní asi šest nebo sedm států NATO. A mírný pokles lze zaznamenat u řady dalších států.
Protiraketová obrana budovaná v Čechách a Polsku – co budete doporučovat členským státům Severoatlantické aliance?
Viděl bych to spíše obráceně, protože ten mezinárodní tým, jehož budu členem, v podstatě zajišťuje, aby se výsledky politických konzultací mezi členskými státy nějakým způsobem transformovaly do praxe. Takže důležité je, na čem se členské státy dohodnou. My se budeme řídit doporučením, které vzejde ze Severoatlantické rady.
Očekáváte v budoucnosti rozšiřování NATO?
Zcela jistě Makedonie, Albánie, Chorvatsko - to jsou státy, které jsou v partnerském plánu členství. A určitě někdy v budoucnu to bude nějaký ze států bývalého Sovětského svazu. Dovedu si představit třeba Gruzii.
(redakčně kráceno)
