Narozeniny slaví legendární československý jazzman Laco Deczi

New York - Slovenský trumpetista Laco Deczi se narodil 29. března 1938. První trumpetu mu místo hračky koupil táta v rodném Bernolákově. Výrazný talent jej přivedl v šedesátých letech do Prahy, kde se stal členem špičkového souboru SHQ Karla Velebného. V roce 1967 založil vlastní sexteto Jazz Celula, kterému se podařilo vystupovat po celé Evropě. Svéráz Decziho tvorby je viditelný už z názvů skladeb, například Tento týden se roztrh pytel se zkouškama a kšeft žádnej. Historky o jeho chudobě kolovaly po jazzových klubech a často jej předcházely: „Zlí jazykové tvrdili, že jsem si hraním vydělal jen na jedno sako. To není pravda! Saka už mám dvě,“ komentoval to pohotově.

Postava krále československého jazzu už několikrát přilákala filmaře. Ve snímku Kalamita, k němuž Deczi také napsal a nahrál hudbu, si po boku Bolka Polívky zahrál víceméně sám sebe, a přímo jeho osoba se stala námětem filmu Julia Matuly Volná noha. Se spisovatelem Jirkou Šebánkem točil v sedmdesátých letech „na vlastní triko“ krátké filmy. Napsal hudbu k řadě televizních pořadů a filmů.

S bývalým režimem se „československý Miles Davis“ příliš neslučoval. Za normalizace prý ze svého bytu střílel z okna vzduchovkou komunistům do vitrínek. A za jeho konečným odchodem z vlasti rozhodně nebyly peníze - „vydělávali jsme celkem dost, bigbandový jazz komunisté nezakazovali, nerozuměli tomu,“ - ale svoboda: „Nic se nesmělo. Člověk přece musí mít svobodu. Pokud není, stojí to za houby.“

Od roku 1985 se usadil v USA, kde s převážně americkými muzikanty sestavil soubor Celula New York. Jako bubeník v něm působí i jeho syn Ladislav „Vajco“ Deczi. Soubor pravidelně hrává v jazzovém klubu na 70. ulici. V New Yorku má jazzman též vlastní nahrávací studio: „Víte, je problém, že pro mladé lidi zvláště v Evropě je jazz docela mrtvý. Říkáme, že je v něm moc filozofování a žádný koule, žádná síla! Lidi hlavně zajímá rytmus, aby mohli tančit. Chodí za mnou a říkají, že neví, co hraju za styl, ale líbí se jim to.“ Mezi hraním Deczi maluje, v ČR již vydal knihu kreseb s názvem Pravdy: „Před třiceti lety jsem začal po trochách, jenom takhle bokem, kolem té muziky. A teď to dělám tak, že když cvičím a už mě bolí držka, tak maluju najednou čtyři obrazy. Vždycky ďobnu, ďobnu, ďobnu, a tak.“

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...