Praha - Na scéně Národního divadla v Praze měla 23. listopadu 1899 premiéru opera Antonína Dvořáka Čert a Káča. Nastudoval ji dirigent Adolf Čech, režie se ujal tehdejší ředitel divadla František Adolf Šubert a její autor byl s jejím provedením velmi spokojen. Prohlásil k tomu: „Opera šla znamenitě.“ Příběh o oklamaném čertu Marbuelovi, hubaté a tancechtivé Káče, chytrém ovčáku Jirkovi a zlé a rozmařilé kněžně Dvořáka učaroval natolik, že ho neodradily ani výtky některých jeho přátel, že „text neobsahuje zhola nic lyrického“.
Opera Čert a Káča patří dodnes mezi nejoblíbenější české opery
Také Pražské noviny se po premiéře přímo rozplývaly: „Byli jsme svědky velikého a zaslouženého úspěchu mistra Dvořáka. Jeho nová třítaktová komická zpěvohra byla slavností pro divadlo, pro obecenstvo i pro umění!“ Během prosince měla ještě sedm repríz, v dalším roce patnáct a její srdečně lidový tón přispěl k jejímu rychlému zdomácnění i na dalších scénách. Dnes patří vedle Rusalky a Prodané nevěsty k nejpopulárnějším českým operám.
V pořadí osmou operu napsal Dvořák na libreto mladého pražského učitele a literáta Adolfa Weniga, jehož hlavní inspirací byla stejnojmenná a dodnes důvěrně známá pohádka, kterou napsala Božena Němcová v roce 1845 na Chodsku, když sbírala lidové pohádky a pověsti v českých zemích.
