Ženeva - Člověk je od přírody dobrý a kazí jej společnost. Je potřeba změny. Tato myšlenka francouzského osvícenského filosofa, spisovatele a pedagoga Jeana-Jacquese Rousseaua zavdala francouzské veřejnosti impuls ke skoncování s monarchií Ludvíka XVI. a velké francouzské revoluci. Rousseau je také autorem pedagogického spisu Emil aneb O výchově, v němž přináší novátorský pohled na dětské vzdělávání. Narodil se 28. června 1712. Narodil se v ženevské hodinářské rodině, jeho matka zemřela několik dní po porodu. Malý Rousseau získal kalvinistickou výchovu a v šestnácti letech město opustil. Ve Švýcarsku se seznámil se svou femme fatale Françoise-Louise de Warens. Stal se jejím intendantem a ona byla jeho milenkou, přestože mezi nimi byl věkový rozdíl třinácti let.
Ve čtyřicátých letech 18. století pobývá v Paříži, kde se seznamuje s myšlenkami osvícenství a jejich představitelem Denisem Diderotem, od roku 1749 přispívá do velké Encyklopedie, postupně vycházejícího spisu veškerého dosavadního lidského vědění. Sám žije s negramotnou švadlenou českého původu Terezou Lavasseurovou, má s ní pět dětí a každé z nich odloží do dětského hospice.
V roce 1762 vychází jeho nejslavnější dílo, pedagogický spis Emil aneb O Výchově. Kniha je založena na myšlence svobody lidského jednání, kritice náboženství a klade velký důraz na individuální schopnosti a zvláštnosti dítěte, což ve své době nebylo bráno na zřetel. V závěrečném díle popisuje i výchovu ideální ženy, která se má řídit manželovými přáními a myšlenkami. Kniha byla zakázaná ve Francii i v Ženevě, a Rousseau proto odešel do Velké Británie. Po návratu do Francie pobývá na panství markýze de Girardina, kde 2. července 1778 umírá.
Rousseauovy osvícenské, liberální myšlenky se staly ideovým základem velké francouzské revoluce, která vypukla jedenáct let po jeho smrti. Rousseauova filosofie staví na myšlence, že člověk je od přírody dobrý a kazí jej až vliv společnosti a majetku. Ve spise Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi z roku 1755 tuto myšlenku rozvíjí a požaduje všeobecné vlastnictví, lidskou rovnost, důstojnost a přímou demokracii prosazovanou lidem, nikoliv vládnoucí garniturou. Právě tyto myšlenky daly v roce 1789 podnět k útoku pařížského lidu na symbol francouzského absolutismu, pařížské městské vězení Bastilu.
