Praha - Za více než půl století zažil Karel Brückner s fotbalem mnoho dobrého i zlého, od průměrné hráčské kariéry až k trenérským úspěchům i pádům. Pověst vyhlášeného stratéga si vybudoval především během několika štací v Sigmě Olomouc a ještě ji vylepšil s českou reprezentací, kterou jako první kouč v historii dovedl na tři velké turnaje za sebou. I přes hořký konec se Brückner, jenž v pátek 13. listopadu oslaví sedmdesátiny, zařadil po bok Rudolfa Vytlačila, Václava Ježka a dalších trenérských legend. Šedovlasý trenér převzal národní mužstvo od Jozefa Chovance v prosinci 2001. Zápasovou premiéru si odbyl v únoru následujícího roku výhrou nad Maďarskem, následovalo dalších 19 zápasů bez porážky, během nichž si české „áčko“ připsalo cenné výhry nad Itálií, Francií či Nizozemskem. Brückner postupně začlenil do kádru řadu svých bývalých svěřenců z jednadvacítky a výrazně zatraktivnil herní projev mužstva.
Nejhezčí okamžiky si Brückner a jeho parta vychutnali na Euru 2004 v Portugalsku, kde suverénně došli až do semifinále. V něm však museli čeští fotbalisté, které mezitím leckdo pasoval na největší favority turnaje, spolknout hořkou pilulku v podobě smolné prohry s pozdějšími šampiony z Řecka. Po této porážce se vynořily první kritické hlasy, jež až doposud velebenému trenérovi vyčítaly konzervativní přístup a úzký hráčský kádr.
V následujících letech kritika výrazně zesílila, Brückner ji však nakonec vždy dokázal umlčet. Nejvíc útoků musel odrážet po mistrovství světa 2006 v Německu, kdy se i přes vyřazení českého týmu v základní skupině rozhodl prodloužit smlouvu. O Brücknerově odvolání se nahlas spekulovalo i během kvalifikace na Euro 2008, především v souvislosti s hráčským večírkem po domácí porážce s Německem. Tam sice šedovlasý kouč své svěřence nakonec dovedl, ale plánované loučení s reprezentací mu notně pokazila závěrečná porážka s Tureckem, která Čechům zavřela dveře do čtvrtfinále.
„Když umím přijmout velká vítězství, musím přijímat i těžké porážky. Vždycky jsem se bránil pocitům velké euforie, takže pro mě bylo pokaždé lehčí vyrovnat se i s těmi nepříjemnými porážkami,“ zakončil Brückner v červnu 2008 svoje působení u reprezentačního áčka, s nímž v 75 zápasech vybojoval rekordních 50 výher.
Jako hráč to Brückner v dresu rodné Olomouce dotáhl do druhé ligy, s trénováním začínal v roce 1971. Nejvyšší soutěž si poprvé vyzkoušel o deset let později v Brně, největší klubové úspěchy slavil v 90. letech se Sigmou Olomouc. V roce 1997 byl jmenován trenérem české reprezentace do 21 let a se „lvíčaty“ vybojoval stříbro na ME 2000 na Slovensku, a tím i postup na OH v Sydney.
Vyhlášený stratég a milovník vážné hudby sedmkrát zvítězil v domácí anketě Trenér roku, v roce 2003 ho Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků (IFFHS) zvolila druhým nejlepším koučem světa. „Na fotbalové zmoudření musíte vyzrávat. U mne se dostavilo až někdy po padesátce. Do té doby jsem býval dost divoký a scházela mi trenérská pokora,“ popsal kdysi Brückner svou trenérskou filozofii, jíž zůstal věrný až do konce.
