Londýn - Letecká doprava prožívala za druhé světové války nebývalý rozmach, armády na obou stranách využívaly letadla pro přepravu osob a nákladu ve velkém. V době, kdy obloze kralovala vrtulová letadla, ale už někteří vizionáři hledali nové cesty. V roce 1943 britská vládní komise doporučila věnovat se vývoji proudového dopravního letounu. Úkolu se ujala společnost de Havilland, její Comet - první stroj svého druhu na světě - poprvé vzlétl 27. července 1949.
Podle původních představ mělo letadlo přepravovat pouze poštu, nakonec ale elegantní dolnoplošník se čtveřicí proudových motorů u kořene křídla nabídl v pohodlné kabině místo pro čtyři desítky pasažérů. Jako první si „kometu“ objednaly aerolinky British Overseas Airways Corporation (BOAC), a to ještě v době, kdy byl letoun pouze na rýsovacích prknech továrny. Jeden z předchůdců dnešních British Airways si na nasazení prvních letounů na linky musel počkat ještě téměř tři roky.
Pasažéři Cometem poprvé letěli v květnu 1952, stroj s poznávací značkou G-ALYP tehdy vystřídal na lince z Londýna do Johannesburgu pístový Handley Page Hermes. Ačkoliv proudové letadlo muselo na jih afrického kontinentu letět z technických důvodů o 1600 kilometrů delší trasou, bylo v cíli o čtyři hodiny dříve - stejně to ale s pěti mezipřistáními trvalo téměř celý den. Britské noviny se předháněly v superlativech, letadlo pro ně bylo důkazem vyspělosti ostrovního průmyslu.
„Ve srovnání s vrtulovými letouny létaly ty proudové zhruba dvojnásobnou rychlostí. Na rozdíl od pístových letounů mohly létat i v horších meteorologických podmínkách. Byly také o mnoho pohodlnější než třeba stroje dnešní,“ podotkl Velek.
Netrvalo ale dlouho a Comety, které mezitím začaly létat i na linkách do Jižní Ameriky a Asie, zasáhla série katastrof. Nehodu v březnu 1953, kdy v pákistánském Karáčí zahynulo 11 lidí, podle původního vyšetřování zavinil pilot. O dva měsíce později se jen pár minut po startu z Kalkaty rozpadl ve vzduch další stroj - při havárii zemřelo 43 lidí. Třetí tragická nehoda se stala v lednu 1954, letoun patřící BOAC se i s 35 lidmi na palubě zřítil do Středozemního moře nedaleko ostrova Elba.
„U letounu Comet docházelo k únavovému porušení přetlakového trupu, protože u proudového dopravního letadla je trup hodně namáhán. Zjistilo se, že problém letounu byl ve tvaru oken a v některých konstrukčních detailech. Letadlo se proto muselo kompletně přestavět,“ popsal letecký publicista Martin Velek.
S pomocí Královského námořnictva se sice podařilo nalézt většinu zbytků letounu, vyšetřování ale neodhalilo přesnou příčinu nehody. Koncem března byly nicméně Comety opět zařazeny do služby. Čtvrtá katastrofa na sebe však nedala dlouho čekat - už 8. dubna 1954 pohltilo moře nedaleko Neapole další letoun, který vezl 14 cestujících a sedm členů posádky. Zkoumání příčin nehody tentokrát vedli odborníci z výzkumného střediska britského ministerstva obrany.
Vyšetřování, při kterém inženýři použili k pokusům obří nádrž s vodou, v níž zkoumali trup jednoho z Cometů, nakonec skutečně vedlo k odhalení příčin katastrof. Hlavním důvodem se ukázala být nešťastná konstrukce okének v kombinaci s tehdy revolučním přetlakováním trupu. Okna totiž měla obdélníkový tvar a v potahu trupu se kolem jejich rohů vlivem střídání tlaku začaly nejprve tvořit mikroskopické trhliny, které se časem rozšiřovaly, až se kvůli nim letoun ve vzduchu rozpadl.
Druhá šance přišla pozdě
Továrna de Havilland začala urychleně pracovat na nápravě, už v létě 1954 vzlétl první Comet 2 s oválnými okénky, větším křídlem a silnějšími motory. Většina z nich ale nakonec místo u BOAC skončila u Královského letectva. Do služeb aerolinií se ovšem „komety“ znovu dostaly až koncem 50. let, když se objevila verze Comet 4. Větší stroj (pojal až stovku pasažérů) dostal silnější motory a jako první proudový dopravní letoun na světě zvládl cestu z Evropy do Severní Ameriky bez mezipřistání.
V roce 1958, kdy se opět objevily na nebi, ale už měly Comety silnou konkurenci, které nakonec podlehly. V říjnu 1958 začaly létat Boeingy 707, o necelý rok později přišel na trh Douglasův model DC-8 - oba rychlejší i lacinější na provoz. Aeroflotu a ČSA pak spolehlivě sloužily Tupolevy Tu-104. Cometů všech verzí se do roku 1962 vyrobilo 114, poslední z nich dolétal v roce 1981. Dodnes ale spolehlivě slouží vojenská varianta nazvaná Nimrod - Královské letectvo je používá pro hlídkování a navíc je modernizuje. Ve službě mají vydržet nejméně dalších 20 let.
