Strání - Hřbitovy se už několik dní plní květinami, věnci a svíčkami. Památka zesnulých je pro mnohé jediným dnem, kdy přijdou zavzpomínat na své blízké. Zvlášť silně prožívají tento čas obyvatelé jihovýchodní Moravy. Těžko by se přitom hledalo, kde mají tradice hlubší a pevnější kořeny než ve Strání na Uherskohradišťsku blízko slovenské hranice. Včetně právě té dušičkové.
Na hřbitově ve Strání je to vidět na první pohled. Je teď nejdůležitějším a nejnavštěvovanějším místem obce. „V tento dušičkový čas se člověk víc zamýšlí nad tím, že život je pomíjející. A jestli toho člověk nashromáždil víc nebo míň, na tom nezáleží,“ dodává jeden z místních Jan Benešík.
Obyvatelé Strání na místo odpočinku svých blízkých přicházejí i víckrát za den. Někteří si kvůli Památce zesnulých vzali dovolenou. Přijíždějí příbuzní a známí. Místní hřbitov připomíná rozkvetlou zahradu. A je to i zásluhou obyvatelky Strání Anežky Benešíkové, která vyrábí věnce. „Použila jsem hortenzii, kterou jsem mírně přibarvila, ale může se použít i bez obarvení. Vznikne nám z toho krásný přírodní výtvor,“ popsala při výrobě věnce Benešíková.
Vyrábí je pro své příbuzné a známé. Suché ozdoby sbírala a připravovala po celý rok. S výrobou věnců začala tři týdny před Dušičkami. Zvládla jich desítky. Má v tom čtyřicetiletou praxi, a navíc obětavého pomocníka. Svého bratra Jana – důchodce, který ale nezapře šikovnost a fortel bývalého skláře. Jeho specializací je příprava zelené vazby. „Základ pro věnec či kytici musí být dobře stažený a pevný, aby se nerozpadl,“ popsal svůj díl práce Jan Benešík.
S hotovým dílem je čas zajít na hřbitov. Ve Strání ho mají uprostřed vesnice. Přizdobit hrob, tiše se pomodlit. Nezbytné svíčky, kytice a věnce symbolizují život. Spíš než místo smutku je to místo setkání.
