Praha – Světová organizace pro duševní vlastnictví zaregistrovala 9. října 1929 značku Jawa – synonymum pro český motocykl. Začátky slavné značky ovšem nebyly jednoduché. Její zakladatel František Janeček nepřišel na prázdný trh, do roku 1925 vyráběl motocykly Laurin a Klement, shodně v roce 1929 naopak zahájila výrobu motorek Praga a jistou pozici měly v Československu také zahraniční značky. Není proto překvapivé, že první model Jawa 500 OHV zvaný Rumpál, který vyjel z továrny Jawa na pražské Pankráci, byl propadák.
Motocykly Jawa byly velkými propagátory čs průmyslu
Janeček přesto pokračoval ve výrobě motocyklů, na niž svoji firmu přeorientoval ze zbrojní výroby. Jawa – jejíž název je zkratkou jména zakladatele firmy Janečka a názvu německé firmy Wanderer, která poskytla Jawě licenci na výrobu prvních motocyklů – ale prorazila se svým druhým modelem. Spolupracovali na něm nově přišedší konstruktéři Josef Josíf a Angličan William Pratchett. Jawa 175 Villers zaujala i reklamním sloganem, který sliboval „Lepší stroj za méně peněz“. Skutečně byla spolehlivější a zároveň levnější než Jawa 500 OHV a v nemalé míře motorizovala Československo. Zároveň úspěch Jawy Villers znamenal velký rozmach firmy.
Jawa postavila ve 30. letech nové továrny v Týnci nad Sázavou a Kvasinách, v Týnci začala ve druhé půli desetiletí vznikat také auta Jawa Minor a Jawa 700. Další rozvoj Jawy ale zastavil rozpad a okupace Československa a druhá světová válka. Během ní zemřel v roce 1941 na rakovinu plic František Janeček a Němci v jeho továrnách vyráběly vojenské motocykly.
Po válce se na světle světa objevily tisíce dílů, které nechal před okupací Janeček ukrýt – a Jawa tak mohla rychle začít znovu vyrábět. Velký úspěch zaznamenala s modelem 250 přezdívaným Pérák, ovšem zisky z ní již nemohli zužitkovat Janečkovi dědicové – již v roce 1945 byla totiž firma zestátněna.
Zejména po komunistickém převratu se začala Jawa orientovat především na východní a rozvojové trhy. Její modely 50 (tzv. Pařez), 250 a 350 (Kývačka) se licenčně vyráběly v Indii, Egyptě a Turecku a v mnoha zemích, které Jawa motorizovala, se její název stal hovorovým označením pro jakýkoli motocykl.
Ve 40. a 50. letech zůstávala byť zestátněná Jawa na čele technického vývoje motocyklů. Firma zaregistrovala řadu patentů, z nichž některé prodala do zahraničí – její samočinnou spojku koupila Honda. V 60. letech ale zasáhla Jawu reorganizace, během níž přišla o několik výrobních závod a v provozu zůstaly pouze pobočky v Týnci nad Sázavou, kde se vyráběly silniční motocykly, strakonická výrobna motorů a továrna na sportovní stroje v Praze-Strašnicích a posléze také výrobna plochodrážních speciálů v Divišově. Poté začala Jawa technicky zaostávat za největšími světovými výrobci a její sláva postupně upadávala.
Právě sport byl odvětvím, v němž se Jawa držela na špičce až do 80. let. Její stroje zaznamenávaly úspěchy v motocyklových soutěžích, na ploché dráze i na silničních okruzích. V závodech silničních motocyklů proslavil Jawu František Šťastný, který se v roce 1963 stal vicemistrem světa v kategorii do 350 ccm a úspěchy v MS a dalších akcích sbíral až do konce desetiletí.
V 80. letech byla Jawa vůči západním značkám v podobném postavení jako automobilka Škoda – ač stále bodovala svojí tradicí, byla technicky zaostalá a po rozpadu východního bloku měl o její výrobky jenom málokdo zájem. Následovala privatizace Jawy a definitivní pád – firma šla do konkurzu. V roce 1989 se z ní ovšem vydělila divišovská pobočka vyrábějící plochodrážní speciály – a ta sbírá úspěchy dodnes pod názvem Jawa Divišov. Týneckou sekci se podařilo oživit v roce 1997 jako Jawa Moto a dnes firma nesoucí slavnou tradici vyrábí motocykly v pěti kubaturách, které jenom stěží konkurují obřím japonským značkám, ale přesto i díky poměrně nízkým cenám mají své zákazníky.