Praha - Herec, moderátor a spisovatel Miloslav Šimek byl téměř čtyři desítky let stálicí české humoristické scény. V 60. letech hrál v Semaforu s Jiřím Grossmannem, po jeho smrti pak spolupracoval s Luďkem Sobotou, Petrem Nárožným nebo Jiřím Krampolem. Od 90. let se Šimek objevoval zejména na televizní obrazovce, kde spolu se Zuzanou Bubílkovou nemilosrdně tepal českou politickou scénu. Aktivní byl až téměř do své smrti 16. února 2004. Posledních 15 let se Miloslav Šimek, zvaný Slávek, věnoval v rozhlase, divadle i televizi zejména politické satiře, které se za normalizace vyhýbal. „Nebyl jsem napojen na žádné disidenty. Oni mě neoslovili, nikdy za mnou nepřišli a já je také nevyhledával. Takže jsem mohl hrát dál,“ vzpomínal na 70. a 80. léta, která strávil zejména v divadle Semafor. „Věřím, že jsem si s režimem nezadal a že jsem kus práce odvedl,“ dodal v jednom rozhovoru Šimek, který několikrát odmítl přihlášku do KSČ.
Po listopadu 1989 opustil semaforskou jistotu a v prostorách kina Jalta na Václavském náměstí založil divadlo, nazvané po jeho někdejším partnerovi Divadlo Jiřího Grossmanna. Zlatá éra Šimkových satirických pořadů přišla po roce 1995, kdy se začal objevovat na obrazovce v pořadu S politiky netančím. Pro něj našel svou poslední jevištní partnerku v bývalé moderátorce pořadu Co týden dal Zuzaně Bubílkové. Politika sice byla jeho denním chlebem, on sám se ale k politikům stavěl rezervovaně.
Silná politická osobnost neexistuje
„Podle mě nejchytřejší lidé nedělají politiku, ale byznys, umění, vědu. Bohužel je to tak v celém světě… Vážím si ale politiků, kteří jsou své práci oddáni. To je přece svým způsobem oběť národu,“ řekl například. Tvrdil také, že už neexistuje silná politická osobnost. Nejen u nás, ale v celém světě a že politici ztrácejí charisma. Přesto, nebo možná právě proto, patřil Šimkův pořad k nejsledovanějším programům České televize a pozornost diváků si udržel i poté, co se koncem roku 2000 rozhodl přejít do komerční Novy.
Šimek se narodil 7. března 1940 v Praze v rodině básníka Rudolfa Šimka. Jako dítě s oblibou poslouchal desky s Voskovcem a Werichem, už ve dvaceti se s vsadil, že napíše komické pásmo. A také to dokázal. Vystudoval učitelství, této profesi se ale prakticky nevěnoval. Už ve škole se zabýval divadlem, patřil k zakladatelům Divadelního klubu Olympik, který sídlil v místě dnešní Ypsilonky ve Spálené ulici. Právě tam se na samém počátku 60. let potkal s Grossmannem, tehdy ještě hlavně muzikantem.
Brzy si padli do oka a ještě než oba povolali na vojnu, vytvořili několik představení. Během služby v armádě se jejich cesty rozešly, mezi armádní umělce se dostal jen Grossmann, Šimek sloužil u spojařů. Po vojně se zase dali dohromady (Grossmannovi vojenští lékaři diagnostikovali leukemii). V roce 1967 se tato dvojice, vyznávající recesi, parodii a někdy až velmi černý humor, dočkala pozvání do Semaforu. Uvedli se parodií na školní akademie nazvanou Besídka zvláštní školy.
